Zajímalo by mě, kolik lidí v tuhle chvíli po celém světě jen tak v té nejrušnější chvíli z celého dne (3 hodiny a 12 minut odpoledne, Londýn) schopno zavřít oči a prodýchávat celou situaci, v které se ocitli. Nemusí to být výjimečná příležitost, právě naopak, stačí ta nejobyčejnější momentka a nádechy a výdechy ji právě udělají jinou, detailnější. Všimla sis někdy, jak dech je neuvěřitelně podstatný? Přes celý den jako bychom dech zadržovali a až večer přijdeme domů, jsme tak neuvěřitelně unavení, že dýchání o které se stará naše tělo, raději usne a o dýchání se stará autopilot.
“Já tomu všemu moc nerozumim, jen vim, že pokud se zastavim uprostřed křižovatky a zapálim si cigáro, tak mě někdo rozhodně srazí a dejchat už rozhodně nebudu.” řekne mi kolegyně z práce a vrací se z obědové přestávky zpátky do banky.