Místo, kam si zajet pro instagramové selfie. Místo, kde to nevypadá jako v Čechách a dává nám iluzi vyprahlého západu. Ale těch odpadků...Neznám nic bohémštějšího!
Když si vezmete bonboniéru plnou krémových a našlehaných kudrlinek, mušliček a šnečků, naleznete mezi nimi rebelský, jedinečný lékořicový větrový bonbon. Nepříjemný na skus, máte po něm svěží dech, ale ne úplně všichni jej mají rádi. Taková je Vídeň. Z Prahy za 4 hodinky vlakem- naprostý cestovní luxus. A bez přestupů. Vídeň má asi patero nádraží, takže chvíli trvá, než přijdete na to, na jaké vlakové nádraží vlastně přijedete. Všechno se dá krásně odchodit pěšky. Mírní lenoši se dopraví tramvají a ti největší se dopraví metrem (U). / It takes 4 hours by train to get to Vienna from Prague- fantastic backpacker luxury. Without train change. Vienna has about 5 different stations, so it takes a while to realize on which station you arrive to. Everything is lovably walkable. Slightly lazy people move across by trams and the ones who are lazy the most use the underground (U). Všechno je nesmírně lehké dohledat, najít a vystopovat- stačí mít u sebe jednu jedinou nejobyčejnější mapu a ta vám k přežití bohatě postačí na celý víkend. Nejkrásnější na Vídni je, že se můžete úplně v klídku ztratit, protože vždycky vyběhnete na hlavní, která vás zavede k nějákému turistickému místu. / Everything is super easy to find, chase and hunt. It takes only one cheapest map to survive through the whole weekend. The most beautiful thing about Vienna is the possibility to get lost in its streets. You always find a way back to some main road, which leads to a sightseeing spot. Potěmnělá sobotní atmoška udělala z Vídně nepřístupnou a protivnou holku, které se nic nelíbí. Ne, že bychom měli cestovní komplikace, avšak duch města byl malinko nepřátelský, zakrytý a neosobní. Možná to bylo tím, že se nám počasí opravdu nevyvedlo, ale vinu na to házet rozhodně nechci./ A dark Saturday´s atmo made from Vienna a grumpy pampered little girl. Not because if we would have some travelling distractions, or complications, but the spirit of the city in general was a bit unfriendly, covered and impersonal. Might be the matter of the weather, but still... Možná je problém přímo ve mě, jelikož jsem měla neustálou opovážlivou tendenci Vídeň porovnávat s Prahou. Tyhle dva bonbónky si jsou hodně blízké, podobné a ve stejnou chvíli úplně odlišné. Architektura bere dech, ale nepřivítá vás tak, jako to umí jedině Praha./ Maybe it was just me, but I had an impudent tendency to compare Vienna to Prague all the time. Probably because of the close distance and similar histories as well. The architecture takes the breath away, but it doesn´t welcome you as Prague does. Narazili jsme na skromné kavárničky a podniky, které nebyly součástí ani jednoho řetězce, což bylo velmi příjemné. Jasně, že tu najdete základny Starbucksu a Mekáče, ale alternativní novost v podobě Hummus a Pita místa, kde vám upečou pita chléb před očima nás očarovalo./ We bumped into cute and cosy prets and restaurants, which haven´t been a part of ANY chain- that was pretty lovely. Of course you will find here the basic stones such as Starbucks or McDonald´s, but alternative newbies in town such as Hummous and Pita (Hungry guy) left us very excited from the freshly baked Pita right in front of you. Noční život nás oslovil v podobě venkovního filmového festivalu. Stánky, jídlo, pití a plátno- moc príma kombinace. Neodolali jsme a opět skočili po exotických chutí. K pití sangrii, k jídlu německý pretzel a japonské giozy. Noční cesta skrz centrum nás vedla přes krásné parky, reflektory oplívající zlaté budovy a přecpané hospody./ The night life was asking for a cultural evening as a film festival. Stands, street food, drinks and a screen- perfect combo. We couldn´t resist to the exotic scents floating all around. Drunk sangria, ate german pretzel and tasted japanese giyozas. The midnight path through the city center led us via stunning parks, reflectors shining on the golden statues and crowded pubs. V jedné takové jsme skončili- ta se vzápětí proměnila na klub a pohyb do rytmu nikomu neuškodil. Takže jsme vesele skotačili v backpakerské hospodě plné všech národností, kteří právě ve Vídni zakempili. / We ended up in one of those international pubs- which changed during the evening into a club. A bit of movement into the sound of rhytm never hurt nobody . So we were marry, happily bouncing around in a backpacker´s spot full of different nationalities, which camped in Vienna as well. Neděle už byla příjemně prosluněná. Odhodili jsme půlku šatstva s měle vyšli vpřed dalšímu vídeňskému dobrodružství. Neděle byla hlavně kulturním dnem. Muzeum Sigmunda Freuda bylo oříškem k nalezení a psychologickým zklamáním. Kromě jeho kufříku, hole a originální čekárny toho zde příliš nenajdete. Pouze jakási vystavená "CV"čka lidí, kteří Sigmunda znali a sem tam si s ním šli hodit řeč.../ Sunday was actually a sunny day. We threw away half of our outfits and boldly faced another adventure in the streets of Vienna. It was a cultural day. We´ve visited a Sigmund Freud´s museum, which was quite hard to find and a psychological disappointment afterwards. In addition to Freud´s briefcase, walking stick and original waiting room for his patients, there was nothing new to find. Only that kind of exposition of "CV´s" of people who knew Sigmund and moved around him... Dále to byla galerie Leopold a Mumok (muzeum moderního umění). Leopold rozhodně doporučujeme, už kvůli tomu, že zde visí Kokoschka, nebo skoro krumlovský Schiele. Pokud vás opravdu, ale opravdu moderní umění neoslovuje a přesto mu stále dáváte šanci, tak do Mumoku nechoďte, nemá to cenu. Sice je to velké lákadlo, díky industriálnímu prostředí a modernímu vzhledu budovy uprostřed historického centra, ale odejdete přesto zmateni. / Next stop was the Leopold gallery and Mumok (museum of the modern art). Leopold is an absolute recommendation, because there is hanging Kokoschka, or nearly bohemian Schiele. If modern art is really really not appealing to you and yet you´re still giving it a try, do not go to MUMOK, there´s no use. Although it is a big attraction- thanks to independent and unique environment and modern look of the building in the historic center, stilll leaves you confused. Vídeň je alternativně skvělá- vlastně. Ale přesto si nedokážu představit klasický život v ní. Byla bych zmatena, neoslovena a smutná. Lidi mi tu příjdou lehce rozházeni životem, který stále v sobě hledají. Je to příjemný víkendový zážitek, ale pak se vraťte do Prahy :-)
Vienna is actually alternatively great. Even though I still can´t imagine living my life in there. I would be confused, unadressed and unhappy. People seem to me that they come from an unbalanced life, still looking at each other. It's a pleasant weekend experience, but come back to Prague after, please :-) Půjdem na kafe? A půjdem ven? Kde v létě zakempit přináší další rychlo příspěvek, který Vás nasměruje tam, kam potřebujete. A ať už chcete jít v tom vedru na kafe,výlet, pro selfíčko, oběd, véču, zmrzku, nebo jen tak přemítat o životě a dělat ze sebe falešného kavárenského povaleče filozofujícím nad Facebookem...Americký lomTakže kam si pro atraktivní selfíčko, lehký výšlap dokola ala extra mini Grand Canyon, výhled na modř odrážející se v jezírku? Jasně, instagramově profláklý flek Velká/ Malá Amerika. Jak se tam dostanete? Stačí vyjet směr Karlštejn- zaparkovat někde poblíž a máte to s roztomilou procházkou ať už vystoupíte na autobusové zastávce "Lom", nebo zaparkujete klasicky na hradním parkovišti. Vždycky se tam dá moc hezky doťapat. Je tam moc prima, škoda jen, že o víkendech je v "Americe" přespříliš přelidněno (ale to není žádné překvápko, že) a odpadky-joo ty odpadky... No a ne nadarmo jsou všude cedule"zákaz vstupu"-takže milé děti, pokud polezete tam kam nemáte, určitě se to dovíte jakmile půjdete kolem pár hrobečků...TAK HURÁ NAZDAR VÝLETU! Jak se tam dostat:
Kavárna, co hledá jménoNejedná se o hipsterskou část Křižíkovy. Tuhle zazděnou alternativu plnou espresso odéru najdete na Andělu. Pěšky se tam dostanete od MHD cobydup. Na tomhle místě vás čeká trochu šok. Nic vyzdobeného tu nečekejte. Právě tak trochu nedomrlá rozpadlost je jejich poznávacím znakem. Dozvíte se tu vždy něco nového, kromě workshopů, přednášek i lekcí jógy se tu konají vernisáže a výstavy. Nesmírně interaktivní místo plné nového osvěžujícího závanu nabombeným kulturou je konečně mezi námi. Neváhejte a popřemýšlejte alespoň o jednom kapučínku, či amerikánu! Jak se tam dostat:
PastvaRozpustilé místo plné mrkvičky a salátku pro zdravé mozečky! Takže pokud nejste úplně kávový tip a chcete se normálně najíst, aniž byste svůj oběd trávili 8 hodin jako lev v savaně, ráda bych Vás pozvala právě sem. Lehká denní meníčko v tom nejminimalističtějším prostředí, kde vypadá vše velice jednoduše. Momentálně jim chybí webovky a přežívají vlastně díky facebookové stránce- Pastva, kde každý den vyvěšují právě denní meníčko. Veganská srdcovka plná chuti a príma personálu také konečně chystá oficiálně otevřít i svou zahrádku! https://www.facebook.com/Pastva%20/?fref=ts Jak se tam dostat:
Wine and FoodTrochu dost profláklejší záležitost, ale proč ji znovu neosvěžit a vyvést z prachu ven. Posh spot, který otevírá svou náruč gurmánským labužníkům vín a dalších degustačních potravin. Na tržnici se obsloužíte v podstatě sami za opravdu"čerstvé ceny", které vám čišníci s nosem nahoru podstrkují jako oběd u Mekáče. Nestálo to za to. Ale je fakt, že jsem si dala pouze salátek- nevím, jak na tom jsou pizzy- ty bohužel nekonzumuji, tak to budete muset vyinvestigovat sami...Avšak jamile dostanete chuť na víno, rozhodně je to místo, kam po práci zabednit a uspokojit chuťové buňky, co lační po alkoholu.
http://www.winemarket.cz/provozovna-smichov Jak se tam dostat:
Pořád si nemohu pomoct. Jako by dnešní doba byla pouze a vyloženě o zjevu. Jakmile to vypadá hezky je to správně. Zaškatulkováno. Jasně, každýho pohled je čistě individuální ale každý si rád hoví v té své pohodlné percepci vidět to "krásno" - když ho teda tak vidí i ostatní. A my už nemusíme ani hodnotit to, jestli se nám to líbí doopravdy, nebo ne. Vizualizace je v dnešní době klíčová. Všechno je o obrázcích, i když nechceme. Nikdo nemá čas na to, aby si o krásnu přečetl, musí ho vidět (a myslet si, že ho vidí). Takže pro to rolujeme na telefonu palcem jako divý a kocháme se krásně vypadajícíma třpytkama Instagramu v podobě modelek, kde ke konci dne každá vypadá stejně jak ta druhá. Nic spešl, fakt. Idealizace, podlejzání a přizpůsobení je vysilující, vyčerpávající a bere nám inspiraci a šťavnatost k uvítání změny. Přijmout fakt, že vypadá jinak a jinak se chová, má jinou percepci je z veškeré pohodlnosti proti srsti. Já tomu rozumim, ale je to škoda. Ocenit krásu v něčem jiném, co neodvysílala televize, co neotiskl lajfstajlový časák, nebo nevyskočila z Internetu je dneska už snad i forma umění. A s porozuměním to má také dost, co dočinění. A V ČEM VIDÍM KRÁSU?
I still can not help it. As if today's time was focused just on visual appearance. Once when it looks "nice" and "pretty" it´s being taken correctly. Noted.Sure, everyone´s views are purely individual but everyone likes to indulge in the comfort of their perception to see the "beautiful" as the rest of the society does. And we don´t tend to even evaluate it, whether we like it for real or not.
Visualization is crucial nowadays. Everything is about figuration. No one has time to read about the "pretty" and "nice", one must simply see it (and think they see the beauty). it Scrolling down on the phone with thumb like mad and enjoy the nice-looking shower of glitters on Instagram in the form of models, where at the end of the day, all looks the same. We become immune when it comes dictatorship of the beauty standards. Sixpacked and skinny sheeps. Idealization and truckling and customization is grueling, exhausting and takes inspiration away. The media thirst for juiciness. Accept the fact that everyone´s looks is different and acts differently. To have a different perception takes the comfort away against the grain. I understand that, but it's a shame. Appreciating the beauty in something else, which haven´t been broadcasted on television, what lifestyle magazine didn´t print, or didn´t pop out on the Internet -is nowadays perhaps even a form of art. A comprehension...indeed. And how do I see beauty?
Nostalgie je pěkný patolízal a manipulátor. Minulý týden jsem se nosila ve stylu: setkání po X letech. Nosí se poměrně melancholicky a navenek vypadá trochu nemravně. Z těch všech mítinků se vyklubaly myšlenky a vzpomínky, po kterých byste se nejradši roztekli jak zmrzlina.Kloužeme se po minulosti jako v přímém přenosu krasobruslení. Nikdy nevíme kdy spadneme a diváci hltají a zbožňují každou naši chybu- nebo vám samozřejmě naopak fandí- i ve vašem současném životě i v tom minulém. Pěkně to s námi umí zamávat- uvědomíme si, že čas je nezastavitelný a bojovat s ním by bylo jako vytahovat fotky svých dětí ve 20 letech (ale na tom samozřejmě není nic špatného...asi- když jste dítě 90. let...no tak jo). Jedná se o takové jeskyňky z minulosti, které vám připomínají člověka, na kterým jste pracovali celou dobu a v jakém charakterovém výkvitu a emocionálním rozpoložení se nachází v současnosti. Nostalgie nám pomáhá reflexivního myšlení. Připomínání života bez nezbytností a závazků, které v ten daný čas nebyl třeba řešit je hořko-sladké. Tak proč je řešíme teď? Kvůli zodpovědnosti, nebo kvůli tomu, abychom pochovali naše nedomrlé ego? Všechno se stejně regurélně opakuje a jelikož jako alzheimerovské generaci nám paměť moc neslouží, vyslouží si alespoň pár obrázků deja vu a podobných nostalgických výbav v jiné dimenzi. Je príma ohlédnout se za ramenem, ale zkrátka se v tom příliš nešťourat. Co bylo, bylo. Co se stalo, stalo se. Minulost deformuje člověka jakým jsme teď. To bychom se museli uhnat s vyplazeným jazykem abychom neustále minulosti utíkali. Takové to milé potřesení rukou je fajn- stejně tak s bývalými spolužáky a časem, kdy vám bylo zkrátka méně a ještě jste na sobě pracovali. Moc doufám, že na sobě nikdy nepřestanu pracovat, ať je čas, jakýkoliv. Ňuf. A jak tedy vypadá nostalgie??
|
@lex is...Revolutionist. Friend.Traveler. Dancer. Photographer. Gemini. Archives
June 2017
|