vzali jim soudnost, hrdost
kde nepřežiji bez iphonu
Nikdo je nezachrání
to jen ony samy
bez prázdného tlachání
staví si sociální hroby.
Stávají se produkty
a lidi se na ně dívají shora
je to už nezajímá
platí si všechny pokuty
a na své idoly se dívají zdola
a muži v kravatách
mnou si ruce své
sedí si vzájemně na svých
lopatách,
a vše co je tvé, chci aby bylo mé.
Umí to zmáčknout spoušť
a už je jedno jakou,
ona sama si zakládá svou poušť
bez vody a oázy
její vědomí je plytkou hrou
a pán shora se stále směje, usmívá,
na jejich zádech natáhlé struny
a ona se stále směje a společensky umírá.