Myslím, že někdy to končí i tím, že se egoisticky vyrochňáte v dobré věci a na konci dne jste to udělali vlastně pro sebe a pro svůj vlastní dobrý pocit z dobře vyvedené práce-že máte o někoho starost. Možná to bylo tak, ale i naopak. Měla jsem starost a to se proti mě obrátilo. Všechno špatně- jediné, co se z takového zachraňování a házení kruhu do vody stane, tak se z perspektivy toho zachraňovaného měníte v samotného žraloka ve vodě, hnán krví ve slané vodě.
Ale nemůžete někomu měnit percepci o tom, jak vaši snahu vidí a jak jí hodlat využít, či ne. Pro někoho to právě může být ještě potopení hlouběji-tomu já bohužel nerozumím a neuvěřitelně mě to moc mrzí. Nevím, co s tím mám dělat, protože to pouto tam bylo. Bylo zvláštní, nebylo perfektní, ale bylo tam. I ta naděje, naděje v přátelství. Tak já nepřestávám plavat, protože žraloci jsou v neustálém pohybu.
At the end of the day you've actually done it for yourself and for your own good and sense of well-crafted work, which would show you as caring . Vice versa... I was worried and it turned against me. Everything fell incorrectly.
The only thing, which is going to come out from such a "saving" like this and throwing the safety ring into the water is that the other´s person perception you end up actually being a shark swimming around in that water then the help on the board.
But can someone change the perception of your efforts and see his true intensions-or not? For some it may just be sinking even deeper- which I do not understand, unfortunately and I am so sorry about that. I do not know what to do, because that bond was there. It was strange, it was not perfect, but it was there. Even the hope, the hope of friendship. But I keep swimming and one keeps diving.