Slovíčka a fráze reklam, které mají ukonejšit naše maximalistické vnímání a touhu vlastnit. Mají svá pravidla. Mrkneme na ně a pořádně jim vypelicháme kožich. Jakmile vás oslaví reklama, je to kvůli humoru, protože jakmile vás někdo rozesměje, má u vás vyhráno. Jejich základem je se odlišit, takže jakmile si řeknete UAU, nebo d-faq- je to správně, tak u vás totiž vyvolali prožitek, který je k manipulaci potřeba. Avšak šok za každou cenu kreativním určitě není, stejně tak arogance, nebo dělat z velblouda komára. Jakmile budete chtít někoho masově oslovit pomocí textu, pamatujte, že nikdo vám to nedočte do konce a naše společnost opravdu jednoduše ztrácí pozornost. Magic words and phrases, which aim for boosting our maximalist perception and desire to own a property also have their own rules. Let's come and get them. Once when you celebrate advertising, it is because of the humor, because when you make someone laugh, you win. The advert's foundation is to differentiate, so when you say "wow", or "d-faq" - it has been done correctly, you had been provoked and observed an experience that is needed to manipulate with you. However, to shock at any price, it shows a lack of desperate creativity such as not as well as arrogance. If you wish to you reach to someone by using slogans and texts, you might want to remember that no one will finish readingyour message to the end. Zní to étericky, že? Tady záleží na čem se tato vytříbené fráze inteligentních “elit” odráží a o jaký typ tvorby se jedná. Užití tvůrčích postupů a brnkáním na emocionální notu- bingo! Může se také zkrátka pojmout laicky otázkou, která vede k identifikaci kýče. Takže například jestli pokémon je pouze naší nostalgickou běhnou, nebo pravým asijským uměním tohoto století- protože nedá se rozhodně říct, že by Pokémon nebyl úspěšným. Co se týče české společnosti, těžko tedy říkat, že by vysoká kultura byla významným nástrojem dominance ekonomických elit, tvořících kolem sebe symbolický svět, do nějž nižší třídy nesmí. It sounds etheric, doesn' t it? Here it depends on what these sophisticated smart phrase "elites" are reflecting on when it comes to the visual standards. It comes with using creative methods, which use the emotional note on an emotional note- emo's for the winner! It may also simply hold layman's question, which leads to the identification of kitsch. So for example, if a Pokémon is only our nostalgic whore, or if there exists a right to call it an Asian art of this century (because you cannot definitely say that Pokémon was not successful). Regarding the Czech society, it's hard to say, therefore, that high culture was an important instrument of domination economic elites, constituting around symbolic world, in which the lower classes are not. Politika versus bleskosvod (tedy hromosvod). Poplést si jméno znamená poplést celou diskuzi a je těžké Franklinovy aktivity odlišit, když vlastně nevíte o existenci té druhé (achjo, já fakt nevěděla- já vim...). Představím vám bleskurychle obě. Tak nejdříve Benjamin Franklin ten politický: byl z Ameriky, pracoval jako státník a diplomat. Byl také signatářem Deklarace nezávislosti v roce 1776. A ten samý Benjamin Franklin- renesanční typ: ovládal více, než pět jazyků , ve Filadelfii vybudoval tiskárnu pro noviny Pensylvania Gazette, stejně tak jako “hobby” měl elektřinu, se kterou si hrál, až vyhrál svět svým bleskovodem a bifokálními brýlemi. Mezi jeho ušlechtilé citáty patří např. :„Tři věci jsou nesmírně tvrdé: ocel, diamant a poznání sebe sama.“ Politics versus lightning rod. Obfuscating the name comes with obfuscate the entire discussion, and it's hard to differentiate yourself away from Franklin's activities when in fact you do not know about the existence of the other activity (oh well, I know). I'll swiftly introduce you both. So, first the political Benjamin Franklin: He was from America, he worked as a statesman and a diplomat. It was also a signer of the Declaration of Independence in 1776. And that same Benjamin Franklin- the renaissance type: spoke with more than five languages, built a printer in Philadelphia for Pennsylvania Gazette newspaper, as well as one of his "hobbies" was electricity, with which he played with until he won their world with inventing the lightning rod and bifocal glasses. One of his noble quotes are: "Three things are extremely hard: steel, a diamond, and self-knowledge." Revoluce nemusí vždy znamenat, že jste punk a punkem a že jím zkrátka žijete. Jde o politický převrat, který má v sobě obsáhlou agresi za každou cenu, a ta není vždy úplně předmětná a potřeba, že? Jsme lidi… je nás na planetě moc a i když je to sice atraktivní pojem, je to dynamická chvíle pro změnu, převrat a je v něm síla. Takže pokud budete chtít do něčeho za každou cenu tlačit, je třeba trochu pohladit svou impulzivnost po duši, protože já na to doplatila. Revolucionáři hledají porozumění, kterému bychom se měli naučit chápat a nenechat se jím pohltit. Revolution does not always mean that you are punk and punk simply rules it all the time. It is a political coup that has a comprehensive aggression at any cost, and it is not always in question of necessity, isn't it? We are the people ... and there is a lot of us sharing our marvellous planet too, and although a revolution is an attractive concept, it is time to change the dynamic, coup and the forced power. So if you want to change something at any pressure cost, you need a little less impulsiveness in your soul, because , which is being paid, costs a tolerance and respect. Revolutionaries seek for understanding, which we should learn from and try to to understand it and not swallow it immediately, just because it is a "revolutionary". Pan novinář s velkým N. Pochází z Německa a svou kariéru odstartoval opravdu dynamicky a v podstatě vše monitoroval, filtroval přes mrtvoly- jak v novinách, tak v televizi. Širší publikum v západním Německu si ho pamatuje jako reportéra, který líčil veškeré hrůzy války ve Vietnamu a situacích v Latinské Americe. V létě roku 1980-Toskánsku, byla jeho dcera unesena. Kronzucker tak splatil výkupné v přepočtu 4 miliónů marek. Poté pracoval jako zpravodaj na kanálu ZDF. A tenhle pán k nám letos přijel přednášet do školy! This is a real Mr. Journalist. Mr. Kronzucker comes from Germany, and his career really started dynamically and virtually- he was the ears and eyes of people. Constantly monitoring, filtering informations over to get them to people in newspapers either on television. Wider audience in western Germany remembers him as a reporter who recounted all the horrors of the Vietnam War and situations in Latin America. In the summer of 1980- in Tuscany, his daughter was kidnapped. Kronzucker ransom and repaid the equivalent of 4 million marks. He worked as a reporter on the channel ZDF. And this man came to us this year to lecture at our uni! Na jeden z našich předmětů jsme povinně sestavovali reportáž, která bude prezentovatelná jako součást zpráv . My jsme se pustili do investigativního zkoumání rozdílů mezi pražskými taxikáři a UBER. Uber je super- je to inovativní věc, u které si můžete vydělat prima peníze a nic moc jste k tomu před pár lety kromě řidičáku nepotřebovali. Přes mobilní aplikaci jste si vyzjistili kde, kdo potřebuje nabrat a vy ho za peníze ve svém autě svezete. Není to špatné ALE otázkou je jak moc konkurují pražským taxikářům- a jo, konkurují. I přesto, že taxikáři si musí projít oficiálními testy k licenci, zaplatit si taxometr a podobně, UBER vedle nich spokojeně jezdí za mimořádně nízké ceny a bez žádných licencí. Takže je tu trochu střet mezi férovostí a proradností. Podmínky pro UBER se v ČR mění a jezdit s přivydělávat si jako “tágo” už je mnohem komplikovanější a potřebujete k tomu alespoň živnostní list a čistý trestní rejstřík. On one of our subjects, we had to put together a mandatory report and make it presentable as part of the real news. We embarked on an investigative exploration of the differences between the Prague taxi drivers and UBER. Uber is super- it is an innovative thing of which you can earn from some nice extra cash and nothing much did needed to be done to start driving a few years ago, except obviously owning a driver's license. It doesn't sound as bad, but the question is how big the competition between classic Prague taxi drivers and UBER drivers is. Despite the fact that taxi drivers must pass official tests to get the official paid taxi license, buy a taxometr and UBER beside them happily runs at extremely low prices and without any licenses. So there is little conflict between fairness and treachery. UBER conditions for changes in the Czech Republic and ride ends meet as a "cue" it's much more complicated and you need to at least živnostní sheet and a clean criminal record.
0 Comments
Streets of London are bursting with commerce, shopping madness and cockney monsters. A jungle without humanity being watched by beautiful bunch of bulp gatherings, sipping the red wine and riding rollercoasters. LOVED IT!!!HUGO BOSSHugo Boss trochu ujel a svou značku, kvůli bankrotu a těžké finanční situaci, oblékl na německé nacisty (SA a hitlerjugend). Po této okolnosti Hugo Boss byl sám součástí nacistické strany a dostal veškeré zakázky na výrobu uniform od NSDAP. . Protože měla textilka Huga Bosse na tak velké objednávky příliš malý počet zaměstnanců, začala uplatňovat pomocnou sílu v podobě nuceně nasazených. Během druhé světové války využíval Boss až 140 nuceně pracujících, především žen, uvedl server muzivcesku.cz. Zaměstnanci pocházeli především z polského Bielska, kde k jejich „rekrutaci“ pomáhalo gestapo.Jakmile 2. světová válka skončila, Hugo Boss si svá rozhodnutí musel vyplatit pokutou. Zemřel v roce 1948. V roce 2011 se módní dům omluvil za svou spolupráci s nacisty a publikoval tak svou výroční knihu o historii značky Hugo Boss dismissed his brand, because of bankruptcy and financial difficulties, whilst he was dressing up German Nazis with their custom-made uniforms (Hitler Youth and the SA). After this circumstance Hugo Boss found himself as a part of the Nazi Party and receieved all the orders for the production of uniforms from the NSDAP. Hugo Boss for such a large order he had a lack of staff, so he began to apply auxiliary power in the form of forced laborers. During World War II the Boss used 140 forced workers, mostly women, said server muzivcesku.cz. Employees came mainly from the Polish Bielsko, where their "recruit" helped gestapo. When World War II ended, Hugo Boss hsd to pay a massive fine for his decisions. He died in 1948. In 2011, the fashion house apologized for his collaboration with the Nazis and published its annual book about the history of the brand. PROMÉTHEUSNa tohle jsem se opravdu utopila. Pro vzdělanou konverzaci člověk má pocit, že musí něco “plácnout” a jasně, že to musela být placka z Řeckých bají a pověstí. Narazila jsem na Prométhea, věděla jsem, že byl přikován ke skále a orel mu vyklovával dorůstávající játra ale zaboha jsem si nemohla vzpomenout proč...no, jo hashtag: základka. Takže, než znásilníte Gůgl kvůli řeckým bajím a pověstem- je tu rychlé shrnutí báje o Prométheovi: Prométheus bloudil po zemi a marně hledal živé bytosti, které by se mu podobaly. Z hlíny vytvořil první sochu člověka, která se podobala bohům. Pallas Athéna vdechla soše ducha, a tak poslal Prométheus na svět první lidi. Učil je stavět domy, číst, psát, počítat a rozumět přírodě. Bohům se ale nelíbilo, že Prométheus lidi neučí přinášet jim oběti. Tak Prométheus zabil býka a chystal se bohy oklamat. Maso ukryl do býčí kůže a navrch položil žaludek. Hromadu kostí obalil tukem tak, že se zdála lepší. Co si Zeus vybere, to budou lidé obětovat. Zeus však poznal, že ho chce oklamat, ale nedal to najevo a vybral si hromadu lesknoucí se tukem. Smělý Prométheův čin nenechal Zeus bez trestu a vzal lidem oheň, aby si maso nemohli upéct. Prométheus však oheň odnesl z Diova krbu a vrátil ho lidem. Zeus se velmi rozhněval a lidem určil nový trest. Nechal vytvořit krásnou dívku Pandoru, která měla zlatou schránku. Když ji otevřela, vylétly z ní nemoci, bolesti, bída a strasti, potom chtěla schránku rychle zavřít, a tak se ven dostala jen trocha naděje. Prométhea nechal Zeus přikovat k vysoké skále v pohoří Kavkazu. Orel mu každý den trhal z těla játra a živil se jimi. Přes noc mu játra znovu dorůstala, a tak se to všechno pořád opakovalo. Po staletích ho spatřil Hérakles, syn Dia, střelou z luku orla zabil a rozdrtil jeho okovy. Aby však usmířil Dia, musel Prométheus nosit železný prsten s kouskem kamene z kavkazské skály. Od těch dob nosí lidé prsteny s kamenem na památku Prométheova hrdinského činu. This is when I really drowned myself. For an educated conversation, one has the feeling that something has to be intellectualy commented and of course it had to be a badge of Greek myths and legends. I came across Prometheus, I knew he was chained to a rock and an eagle bus ripping off his kidneys out, but for the sake of it I could not remember why ... well, yeah hashtag: primary school not happening here. So, before you rape Google due to Greek myths and stories- there is a quick summary of the myth of Prometheus: "It all starts when Prometheus steals fire from Zeus, king of the gods, to give to mankind. Apparently this isn't cool, and Zeus is so mad that he chains Prometheus up and inflicts on Man the worst thing he can think of: Woman. (Yeah, this was pre-feminism.) The vengeful king of the gods makes Pandora (the lady) from the earth, and he gives her to Epimetheus, Prometheus's brother, as a bride. Doesn't sound too terrible, but just wait. Next up, Zeus gives Pandora a jar full of everything terrible that you can possibly imagine and tells her not to open it. So guess what she does? Yep, she opens it. And voilà, all kinds of terrible plagues are released onto mankind. The only thing that remains in the jar is—wait for it—Hope." PANSEXUÁLExotické slovíčko,ze kterého už má mysl nevím, kam s nim píchnout (haha jsem vtipná). Naše společnost překypující sexem otevírá další okna dokořán. Ve skupině lidí, ve které se pohybuji se objevují heterosexuálové, bisexuálové, asexuálové,homosexuálové, transexuálové, flexisexuálové...ale pansexuálové? Zdravím, poznáme se? Takže pansexuál: Jsou to cool lidi, kteří mají rádi zkrátka všechny. Bez ohledu pohlaví, věku a je odvozené od pojmu bisexuál. Je to v podstatě takový raw vegan pojem mezi těma vegetariánskýma a veganskýma. Wikipedia praví: “. Pansexualita (někdy taky zvaná omnisexualita) je sexuální orientace charakterizovaná silnou přitažlivostí, romantickou láskou a/nebo sexuální touhou k lidem bez ohledu na genderovou identitu či biologické pohlaví. To zahrnuje možnou přitažlivost k osobám, které se vymykají rozdílností rodů muž/žena odvozené od bisexuální přitažlivosti. Pansexualita je někdy také popisována jako schopnost romanticky milovat osobu bez ohledu na pohlaví. Někteří pansexuálové také tvrdí, že pohlaví je pro ně nedůležité. Slovo pansexuál je odvozeno o řeckého pan- což znamená „všechno“." Exotic word,huh? Our sciety is bursting with open sexuality window . In a group of people in which I move, here appear heterosexuals, bisexuals, asexuals, gay, transgender, flexisexuals ... but pansexuals? Well hi there! So pansexual: They're cool people who like everything. Regardless of gender, age, the term is pretty much derived from the term bisexual. It's basically a raw vegan concept between the vegetarian and vegan. Wikipedia says: ". Pansexuality (sometimes also called omnisexuality) is a sexual orientation characterized by a strong attraction, romantic love and / or sexual desire for people regardless of gender identity or biological sex. This includes potential attraction to people who are beyond the differences of gender: man / woman derived from bisexual attraction. Pansexuality is sometimes described as the ability to love a person romantically irrespective of gender. Pansexuals also argue that sex is unimportant to them. The word pansexual is derived by the Greek pan meaning 'everything'. " COOOOFFFFFFFFEEEEEEEEEEEKAAAAAAAAAAAAAAFEEEEEEEEEEEEEEEE. Motor života hnědého, stimulujícího, pressojidního, zahřátého. Žádný pikola, prosim Vás. Mám své pravidlo- nenechte Alex pít kafe po 5. hodině odpoledne, jinak vám usne až ve čtyři hodiny ráno,ju? Kafe je príma. Plné antioxidantů, ukonejší vláčnou duši. Jakmile vypijete alespoň jeden šálek kafe každé ráno raníčko, automaticky přispíváte do party 4 miliard dalších šálků, které se vypijí po celém světě ZA DEN. A když ženské, to (ne) i něžné pohlaví vypije více, než tři kávy za den, zmenší se jí prsy. Tady je další zajímavost: Etiopie patří mezi ta nejlepší místa s tou nejlepší masovou výrobou zrnkové kávy. PROTOŽE tato země je jediná, která svou kávu také konzumuje. Je to chudá země, takže žádné proplašky a chemické diskotéky, kterým kafe projede si ani nemohou dovolit. Takže zkuste pít fér a traidově. Brown life-liquid engine, stimulating, pressed, heated. No piccolo, please. I have my rle- Alex do not drink coffee after 5 o'clock in the afternoon, otherwise you won´t fall asleep after four in the morning, ligid? Coffee is okay. Full of antioxidants, supple soothes the soul. Once you drink at least one cup of coffee every morning you automatically contribute to a party of 4 billion more cups, which are being consumed worldwide per day. And when the females drink more than three coffees a day, their boobs will get smaller (!!I know, right?!!!! Here's another interesting fact: Ethiopia is among the best place with the best mass production of coffee beans. Because this country is the only one of its kind, which also consumes coffee and not just produce it. It's a poor country, so no chemical parties are happenning via the brewing process, which passes down to the beans, because they simply can´t afford it. So try to drink fair and tradely.
Vyrábějí pro nás kyslík, dodávají nám živiny a díky nim si můžeme neustále obnovovat naše životní zdroje. Rostliny. Proč bychom je měli brát vážně a snažit se porozumět jejich růstu? Zde klíčí napovrch nové stéblo naděje, které je třeba zachytit a nepustit v našem hospodářství. O symbióze ekosystému, krupiérském životě v Izraeli a permakultuře s Bělou Bonušovou.Kromě rostlin a bylinek máte v lásce i zvířata. V pubertě se vám podařilo propašovat poníka na balkón-jak se vám to povedlo? (směje se) -”O poníky jsme se starali s mou sestřenicí a kamarádkou - patřili ústavu pro duševně postižené. Jezdili jsme s nimi do lesa, tam jsme je cvičili. Byla to sranda, dělali jsme s nimi psí kusy, v zimě nám tahali boby a podobně. Jezdili jsme pak s nima i na tábory, které pořádal ten ústav. Odvezli nás tam s nimi ávií a to byly nejlepší tábory v životě. No a jelikož ústav byl blízko sídliště, kde sestřenice bydlela a něco jsme potřebovaly doma vyzvednout, jely jsme tam. Ty poníci byli opravdu malincí a k sestřenici jsme s nimi vyjeli do bytu výtahem. Tam se poník prošel hezky bytem a zase jsme jeli zpátky. “ Mezi váš další zájem patřilo i krupiérství, to spolu trochu nesouvisí… “To je dávná historie. Tím jsem se živila jen chvilku, to nebyla moje cesta. Jako krupiérka jsem dokonce dost prohrávala. Jako krupiérka jsem pracovala v Izraeli, kde je hazard nelegální a placené to bylo opravdu dobře. Tu práci jsem tam měla asi měsíc a vydělalo mi to nějáké peníze. Po policejní razii to casino zavřeli. Zákazníci mě měli moc ráda (směje se). Jak vás napadlo odcestovat zrovna do Izraele? “Sama jsem si potřebovala něco vnitřního vyřešit. Cítila jsem, že to rozseknu tím, , že pojedu někam do světa. Potkala jsem kluka, který mi vyprávěl, že jeho kamarád teď jezdí do Izraele a že se tam dá sehnat vždycky nějaká práce. Tak ať si prý koupím letenku a jedu. Tak jsem to odkývala, za týden jsem ho potkala a ptal se mě: “Tak co, už máš letenku?”. Řekla jsem mu, že zatím ne. “Tak to asi nikam neodletíš, když se o tom budeme jenom bavit, dám ti dobrý tip, tamhle a tamhle mají zrovna letenky zlevněné.” Tak jsem druhý den šla a ty letenky si koupila. Tak to byl výlet do Izraele, který trval přes dva roky. Moc se mi tam líbilo, středomořské klima a styl života byl opravdu jednoduchý - v přítomném okamžiku. Nic se nedalo plánovat. Většina lidí z naší komunity čechů, moraváků a slováků tam zůstávali i když už jim vypršela platná víza, práce byla různého druhu, ale vždy na černo. Někteří z této komunity jsou dodnes moji kamarádi, většina z nich se usadila někde v cizině.” Máte červený diplom v oboru tropy a subtropy. Inklinovala jste k rostlinám a botanice už od střední školy, nebo tento zájem si vás našel později? “Inklinovala jsem vždy spíše ke zvířatům. Biologie mě hodně bavila. Na zemědělce jsem zvažovala. Tam mě moc lákaly bylinky a etnobotanika- tradiční využití rostlin v různých kulturách. To nakonec zvítězilo a zvířata zůstala v pozadí z jednoho důvodu: současný způsob živočišné výroby je velmi neetický. Na ČZU nám pan profesor ještě líčil, jaké dělali na zvířatech různé pokusy, aby například zjistili, jak kráva tráví močovinu aby zjistili kolik jí toho mohou dát do žrádla... Takovéto vzory tedy opravdu následovat nechci. Umím si představit produkci mléka v souladu s přirozenými potřebami krávy, ale na trhu bych byla asi za úplného exota. A to i mezi bio-producenty. U mně by kráva věděla co je to denní pastava, slunce, býk, a nechala bych u ní i její vlastní mládě (!) a nadojila jen nadbytek mléka. "Normální" je, že dojné krávy jsou zavřené v kravíně, tele se jim odebírá už hodinu po porodu a kráva ho už neuvidí, potom se jí odebírá mléko, které se jí spustilo pro to malé, pak znova inseminace a takhle každý rok znova dokud zabřezává a dojí no a když už nemůže tak jde na jatka...) Na naší fakultě byly ale i zajímavé směry studia zvířat, někteří mí bývalí spolužáci se věnují zvířatům v ZOO, nebo třeba chovají antilopy na maso, které se tu mají rozhodně mnohem lépe, než ten náš masný skot. Ke konci studií jsem k etnobotanice přibrala také studium zahradního návrhářství, permakulturu a agrolesnictví. Permakultura se tedy zatím na ČZU nevyučuje, tu jsem studovala v rámci několika českých a zahraničních kurzů. Při ČZU však vznikl Český spolek pro agrolesnictví, které má s permakulturou mnoho společného. Vlastně několik přednášek na toto téma na univerzitě již zaznělo. Permakultura - v podstatě způsob trvale udržitelného života v souladu s přirozenými ekosystémy Země - to je cesta, po které se snažím kráčet. Pracuji na vytvoření demonstrativního místa , kde bych ráda pracovala formou osvěty, vzdělávání, poradenství, návrhářství, nebo i množením rostlinného materiálu. Co byste poradila na zimní období a jaká bylina by nám neměla v kuchyni chybět? “Ráda vařím a věřím, že stravou velmi ovlivňujeme naše zdraví. Z tohoto úhlu pohledu bych rozhodně doporučila užívat sezónní potraviny, nepřehánět to s těmi tropickými a subtropickými. V tomto období by se to také nemělo přehánět se syrovou zeleninou a saláty. Jen ať je to vařené pěkně dlouho- i to praví čínská medicína. Kořenová zelenina patří mezi zahřívací záležitosti. Nicméně trocha pažitky i petrželky se na záhonech jistě ještě vyhrabat dá. A jaké jsou vhodné čaje? “U nás doma pijeme momentálně ty, které pomáhají horním cestám dýchacím - lípa, divizna, sléz…. Z anýzu splaskávají sliznice. Pak je skvělá mateřídouška a majoránka. Tymián je proti bakteriím a proti virům. Rádi to střídáme.” Málem bych zapomněla na čaj z čerstvého zázvoru, výborný pro zahřátí a jako celkový životabudič. No bylinek a koření v kuchyni je mnoho, to by bylo na dlouhé povídání. Vnímáte intenzivně trend veganství, při kterém se konzumuje tempeh, tofu a sója? “Maso určitě nejíme každý den. Nechala jsem se inspirovat makrobiotikou a ráda v kuchyni používám různé druhy obilovin a luštěnin. Luštěniny na našem talíři a také na polích všeobecně chybí a přitom ozdravují tělo i půdu :). Ráda vařím například dahl - indické jídlo - směs čočky a zeleniny s rýží. Zasytí, zahřeje, je plnohodnotné a ingredience mám vždy po ruce. Veganství na jednu stranu fandím, ale zároveň ho nevidím jako přirozené stravovaní pro naše klima. Zvířata do našeho ekosystému prostě patří. Také na dětech nerada v tomto směru experimentuji, takže jíme všechno a je mi proti srsti nahrazování kvalitního masa či vajec sójou. Sója jako taková má hodně antinutričních látek - ne všechny sójové výrobky jsou zdravé. Jen ty fermentované (tempeh, miso) jsou dobře stravitelné, ale u nás doma to stejně nikomu nechutná. Abych podpořila lepší zacházení s hospodářskými zvířaty a také farmáři, kupuji přednostně výrobky z drobných farem, vejce od sousedů, které snáší volně pobíhající slepičky apod. Jak vnímáte naši současnou krajinu?
Když hledím na rozsáhlá pole, tak vidím pouště. Není tam nic, co by zabrzdilo extrémní výkyvy počasí- jak vedro, tak přívaly deště-nic, co by zvýšilo biodiverzitu, neboli životní rozmanitost. Kdyby tam byly pásy dřevin - meze, které kdysi komunisti zrušili, situace by byla hned o moc lepší. Máme co napravovat. Nejlépe by bylo, kdyby ty meze byly vysázeny podél průlehů (podél vrstevnice vytvořený vsakovací rygol). Tyto průlehy mohou být spojeny s retenčními nádržemi, a mokřady. Zpomalilo by to vodu v krajině, nedocházelo by k takovým výkyvům sucha a povodní, zvýšila by se druhová rozmanitost a četnost volně žijící flóry i fauny, snížila by se půdní eroze.. Naštěstí už se tato tématika řeší a mělo by do takových opatření jít dost peněz ze státního rozpočtu.” Jsem členkou Českého spolku pro agrolesnictví při ČZU, kde se tato tématika řeší na politické a odborné úrovni. Konvenční zemědělství má tedy ničivý dopad na naši krajinu? Ano, přesně tak. A hlavně na naši půdu, primární zdroj naší obživy. Obnažená půda, která se vydána větru a dešti napospas je odnášena pryč, udusávána těžkou technikou. V přírodě si všimněte, že nemáte holou půdu, vždy je něčím pokrytá, právě aby půda zůstala na místě”. A příroda má samozřejmě obranné mechanismy, brání se, vidí obrovské “bebí” a nasadí tam ty největší plevely, aby na tu půdu a mikroorganismy to slunko neprahlo, vítr to neodfoukl a voda to neodnesla” Jdeme a plevel musíme vytrhat, zbavit se ho, protože nevypadá “hezky", ukusuje z naší úrody... Je to neustálý boj, který je dotovaný z našich daní. současné zemědělství je postavené na hlavu. Místo nekonečných lán, které produkují nadbytek nekvalitních potravin a demolují půdu a všechen život v krajině, měly by dotace plout k malým rodinným farmám, které různými způsoby hospodaření znovu obnoví rozmanitost v naší krajině. S nástupem průmyslového zemědělství převažuje v hospodaření mužský princip, který představuje neustálý ekonomický růst bez ohledu na životní prostředí. Nic proti mužskému principu. Je potřeba, ale nesmí ho být příliš.Chybí tu starostlivý ženský princip, který pečuje a žije v souladu s matkou Zemí. Naštěstí se to pomalu mění….Objevují se silné ženy, mystické ženy - ženské ženy! Ne ty, které neustále napodobují muže jejich způsobem života, kariérismem a podobně. Jsou to ženy, které v sobě ženství pěkně hýčkají. No všechno se jednou vrátí do rovnováhy. to je zákon Vesmíru, takže není čeho se bát. Co si myslíte o kácení deštných pralesů? Je to smutná záležitost. Můžeme něco málo proti tomu udělat, třeba že budemem bojkotovat palmový olej nebo živočišné produkty z velkochovů, které jsou nejspíš krmené sojou vypěstovanou na úkor pralesa v Amazonii.. Ale co naplat, naše pralesy jsme si zlikvidovali také a to co jsou dnes lesy, jsou v podstatě plantáže převážně smrkové kulatiny. Jsou i zajímavější lesnické postupy, o kterých se naštěstí v poslední době dost hovoří, i ty plantáže se už dnes musí prostřídat s dalšími druhy dřevin, aby ten porost byl trochu odolnější. Určitě se o tom mnohem víc hovoří v médiích a společnost už o tom přemýšlí… “Ano, všichni si uvědomujeme, že balancujeme nad propastí, že když si zničíme půdu, otrávíme vodu a vzduch, že to není zrovna bezva cesta... Přece všichni máme rádi své děti a vnuky a přejeme jim jen to dobré. Tak proč jim odkázat zničenou Zemi... Indiáni když dělali nějaká rozhodnutí, přemýšleli, jak to ovlivní příštích 7 generací a jednali v jejich prospěch. Co plánujete do budoucna? Už jsem to nadhodila. Permakulturu žít a šířit, inspirovat další. Našla jsem místo, kde vybuduji přírodní zahradu podle svých představ. V sousedství žijí podobně smýšlející rodiny, takže děti budou volně pobíhat venku, zatímco já se budu moct věnovat práci a koníčku zároveň. Začnu naší zahradou a psaním blogu no a pak se uvidí. Ráda bych navrhovala divoké zahrady plné života, na kterých se lze kochat všemi smysly a je tam vždy něco dobrého na zub nebo permakulturní design pro rodinné farmy. Co byste vzkázala současným zahradníkům? Aby se nebáli života, více pozorovali to , co se děje předtím, než konají a nakonec si nechali poradit od přírody. Nebo od odbornice . Včerejší večer stovky lidí mohly v Praze shlédnout Ruský balet Romeo a Juůlie v Kongresovém centru. A nikdo ani vlastně pořádně netušil, v kolik představení začíná, protože veškeré organizační informace byly rozmazané a nejasné.Živý orchestr nastavil laťku opravdu vysoko. Celý sál byl vyšňořen do předvánoční divadelní garderóby jejíž náladu okamžitě přerušil trumpetista, který po dobu asi 20 minut neustále zaváděl o mikrofon a nárazy trubky byly do mikrofonu opravdu slyšet. Po prvním výstupu na scéně opravdu nebylo jasné, kdo jsou Monteková a Kapuleti. Směska tančícího trní poskakovala po modro- červeném jevišti. Krásně pestré kostýmy background tanečníků jakž takž dokázaly zahalit nedotažené pohyby a nedopnuté špičky. Aj. Cože? Ruský balet? Nedopnuté špičky? Předsudky byly vysoké. Osvětlovač zprznil celé jeviště kuželovitým světlem, kterým nestíhal dobíhat hlavní aktéry na pódiu. Z celého představení se tak stala zmatená diskotéková plastika, která hudbu nedokázala vůbec provázet a působila zmateně. Herecké výkony byly doopravdy tragické a tragédie Romeo a Jůlie byla z 99,9 % na pokraji šarlatánské parodie. Parodie, která z ubohých romantických Čecháčků nabytými Vánoční atmoškou vytáhla prašule za pohodlná křesla v Kongresáku.
Choreografie byla kompletně zrenovována do hluché propasti, kde se tanečníci v podstatě pět minut procházeli, přikládali si dlaně na srdce a nebo jen tak umírali. Ano, umírali asi pět minut. Jůlie na pódiu upadla na zem (že by schválně?!) celkem osmnáctkrát. Upadla, když k ní přišla chůva. Spadla, když se zamilovala. Spadla, když se s Romeem zasnoubili a spadla celkem v jedné scéně pětkrát, když si měla vzít jiného muže. Postarší pár sedící vedle nás už uzavíral kolem sebe sázky, kdy už Jůlie usne, Romeo umře, a Jůlie umře a spadne. Co vám budu povídat, v půlce lidé odcházeli. Mrzelo mě to. My jsme to vydrželi, protože jsme byli veselí laikové, kteří si přišli pro zážitek-ať už byl jakýkoliv. A umění rozpoznání dobrého a špatného kulturního zážitku je v době “Ruského baletu” opravdu klíčový. Takže dámy a pánové děkujeme, toto byl Ruský balet pro laiky pro mě už ofíko poslední. VZHŮRU NA ČESKÝ BALET DO NÁRODNÍHO! Celník francouzského umění dorazil i do Národní galerie v Praze. A dorazil velkolepě. Henri Rousseau patří mezi naivní umělce moderního umění. Jeho obrazy patří mezi optimisticky exotické hrátky plné vrstev. Poprvé v Čechách jeho džungle, ptactva a malebné obzory vymalovaly Národní galerii na Staromětském náměstí. Jeho výstava byla obohacena několika dalšímy zajímavými jmény, které se snažily tak trochu “doplnit” Rousseaův prostor jako je Frida Khalo, nebo Jan Zrzavý. Svým dílem zaujal nejen intelektuály jako byli Guillaume Apollinaire (napsal např. knihu Alkoholy) a sběratele – například Wilhelma von Uhde, ale také řadu malířů. Ve svých obrazech předjímal nebo řešil podobné problémy jako Paul Cézanne, Paul Gauguin, Pablo Picasso, Frida Kahlo. Jako svůj inspirační zdroj ho vyzdvihovala zejména skupina Der Blaue Reiter v čele s Wassily Kandinskym. Osvěžující výstava plná malebné hravosti a jednoduchosti na Vásčeká hned vedle stromu na Staroměstkém náměstí v Národní galerii.
Už jste viděli televizní seriál z britské produkce “Black Mirror- Černé zrcadlo”? Je možné ho spatřit na online televizním serveru Netflix. com. Tato výjimečná série epizod, které na sebe nenavazují nám představují svět médií propojený s mentálním uvažování člověka.Jedna z epizod nám ukazuje jak funguje svět v budoucnosti na bázi systému, které je založeno na hodnocení společenského postavení. Představte si, že peníze už nebudou potřeba, stejně tak jako pas, či občanka. Veškerý svět bude založen na vašem sociálním profilu, který bude neustále hodnocen vašim okolím. Podle toho, jak si stojíte ve společenském životě, tolik dostanete hvězdiček. Epizoda britského seriálu tak ukazuje hořkosladkou futuristickou budoucnost, která v reálu může doopravdy nastat. Čínská vláda navrhla nové založení systému sociální organizace na bázi společenského postavení. Bude se hodnotit váš věk, region ve kterém pracujete, výše vašeho příjmu i jazykové dovednosti. Systém by měl usnadnit “organizaci v administrativě” a ukázat pozitivní aspekt v hledání partnera na seznamkách. Na základě vašeho hodnocení si pak budete moci dovolit vstupovat na určitá veřejná místa, do luxusních restaurací, létat první třídou, nebo cestovat vlakem.
Čína má v plánu na základě bodů místo “hvězdiček” užívat písmenka. Pokud budete ohodnoceni známkou A, budete mít možnost pracovat ve vládě, či národní armádě. Stejně tak vám bude vložena důvěra komunistického režimu. Pokud obdržíte známku D, hrozí vám vyhazov z práce a hrozba nedůvěry státu v občana a znemožní vám využívat státní služby. A sociálně? Pravděpodobně budete považováni za “psychopata”, který nebud enikam vpuštěn... Leidenská univerzita v Holandsku čínské rozhodnutí komentuje jako “směšné” a “politicky nepřijatelné.” Po roce. Po roce zpátky v Holandsku. V Amstru, Utrechtu a Arnhemu. Čistě kulturní krajiny, pár metrů pod mořem, kterým místní říkají “Zelená srdce”. Germánská záležitost, která mě opět naplnila nostalgií, jakmile jsem opět narazila na rychlé Febo fastfoodovky plné smažených záležitostí za pár éček a multifunkční řetězec HEMA.Schiphol je opravdu nejlepší letiště. Vlaky máte přímo pod letištní příletovou halou. I když byste měli jen přestupovat, do centra Amstru se dostanete za pár minut. A v Holandsku je úžasné to, že vše je od sebe maximálně hodinu cesty vlakem. Předtím, než jsem měla podlehnout Utrechtu, musela jsem si pro svůj vlastní dobrý pocit na otočku sjet do centra Amsterdamu. Nedokážu uvěřit tomu, že mám možnost to napsat, ale být po páté v Amsterdamu, je fakt super. Opravdu. Turistů je tu dost, ale když znáte manévrující cestičky, bez zhulených Amíků a nadržených Němců na Red Light District, je tam opravdu moc pěkně. Myslím, že podzim je nejideálnější čas na návštěvu Amsterdamu. Můj plán byl jasný a čistý- muzeum moderního umění- Stedelijk Museum. Na ty ostatní byly šílené fronty (jakoby všichni chtěli vidět jen van Gogha). Stedelijk muzeum bylo osvěžující. Nové výstavy vytvořily úplně nový kontemporární prostor po celém muzeu, který se nepamatuji. Výstava “Dream out loud”, byla fantastická. Nahrávala návštěvníkům umění i takovým, kteří modernímu umění zdaleka nepodlehli. Jednalo se o abstraktní díla, která dávaly smysl. Smysl sociálního designu. Šlo o nápady, které by jednou mohly změnit celý svět. Recyklace, environmentální záchrana, nebo jednorázový přístřešek pro oběti, které postihlo tsunami/ hurikán. Po intenzivním zážitku jsem přešla na další. Nově, soukromé muzeum Moco. Zde probíhala oficiální Banksyho výstava “Laugh now- Smějte se nyní”, plná street artu, a politických připomínek, jak je tento svět patetický. No...před vchodem do budovy byly dva srdcové balónky. No jasně, že jsem se musela jít mrknout. Na to, že Banksy měl spojený výstavný prostor s Warholem, mi tato kombinace přišla nevhodná a moc se do romantického holandského baráčku stejně nevejde. Ale byl to zážitek- vidět Banksyho odlouplé a vysekané kusy zdi jen proto, aby mohly být zarámované a uschované za sklem...Tato nová forma umění rozhodně vyplňuje motor dnešní době v 21. století, který nutí k zamyšlení našeho uvažování- ne k pousmání. No a pak jsem si jen užívala samu sebe vedle amsterdamských kanálů s krosnou na zádech. Měla jsem chuť vyhledat místní skvottery a udělat s nimi nějáký šťavnatý rozhovor, ale byla jsem sama moc přikáklá, i když už místní hipsterská i skvoterská místa znám…a trávu také nekouřím. No, co,...zalezla jsem do Cheese and more a najedla se ze sýrovo-hořčicové ochutnávky zdarma. Pak jsem zamířila zpět na Amsterdam Centraal vzhůru za největším městem v zemi, v roce 1945 osovobozeném od Němců, Kanaďany. Fakt jsem se snažila. Ale ztratila jsem se...opět a znovu. Jakmile přijedete do centra Utrechtu, ocitáte se uprostřed obchodního centra, kterého musíte projít křížem krážem, abyste se do samotného centra vůbec dostali. A to byl oříšek. Super nápad, fakt, jít hledat kamarádčinu univerzitu, v místech, které najdou jen místní...Po páté křižovatce jsem to vzdala a z poslední baterky na mobilu napsala: “Ztratila jsem se, promiň. Počkám u Starbucksu.”- zde vyplývá PONAUČENÍ. NIKDY ALE OPRAVDU NIKDY SI NEDÁVEJTE SRAZ U STARBUCKSU. Nejen, že jich je v každém větším městě několik a jsou obklopené mnoha podobnými obchody (takže poznámka- “ten Starbucks u C&A, blízko stanice” je naprosto zbytečná), ale zákonem schválnosti vám nebude fungovat ani jedna zásuvka, kde byste si mohli nabít mobil, žejo- a pak tam zůstávejte jako kakabusové bez objednání… No nic. Našly jsme se v pořádku a byla to sranda sranda, opravdu! Zašly jsme do překrásného řeckého “koutečku”, spíše než do restaurace " Food and the city". Nefalšovaná řecká chuťovka nás ponechala na pár hodin fakt přežraný- ano, přežraný, protože jsme je se najedly fakt moc dobře-hashtag: oxytocín úspěšně vyplaven. V zápalu euforie a dlouhého nevidění se, jsme klábosily a noc se nám přes belgické pivo, po rozchod Adélčiny spolubydlící, až po návštěvu anarchistického klubu ACU, protáhla do tří do rána- a bylo to moc moc fajn. Ráno jsme se probudily do hektické informace, kdy jsme zjistily, že Jon bude na místě o trochu dřív, než jsme myslely, než vstanem. Ale to už jsme se všichni v pořádku našly a anše malé česko-anglické shromáždění jsme oslavili domácími pravými holandskými palačinky éňo ňuno. No řeknu vám, přiznám se, že v Utrechtu jsem měla svou první palačinku na slano- s lososem a koprem. Palačinkárnu Pannenkoekenbakkerij De Muntkelder najdete v té nižší úrovni kanálu, kam se sebíhá po schodech- nelze ji minout, pokud budete moct, rozhodně si skočte zapalčinkařit. Pak už jsme jen brouzdali- květinové trhy, obchod s knížkama, rušné nákupní třídy, hnědo-žluto-modré kanály šplouchající si na svých vlnkách racky a sklenice od Heinekenu. V Utrechtu je čisto, zpěvno, vesele a tak akorát turisticky. Pak začalo naše dobrodružné přesouvání. Jelikož po celé tři roky jsme s Jonem neúnavní nomádi, z Utrechtu jsme nasedli na vlak, který nás dovezl do městečka Arnhem. Je to hlavní město provincie, které se říká Gelderland a je to podobné našemu trolejbusovému Brnu. Odtud jsme čekali na autobus, který nás měl odvézt přesně tam, kam by turisti nechtěli. V zimě- do kempového tábora. Rozhodli jsme se tak, že jsme chtěli zažít jiný extrém. Něco vlastního, privátního a přírodního- na pohodu. Do kempu jsme přijeli už za tmy a chudák Jon spadl do příkopu, jak moc byl zapálený do mapy-ach, ten můj Sherlock si málem zlomil kotník. Své doupě jsme našli mezi dalšími mechem obrostlými doupěty, které vypadaly jako když vypadly z filmu Walta Disneyho. Byla to nádhera! Naše “chatička” vypadal jako přespávací záležitost ala dáchni si v sauně- boží! V naší sauně jsme si udělali sýrovou party-protože by to nebylo Holandsko, kdybychom nejedli sýry s lanýži a zeleným pestem z řetězce Cheese & More. Vybaveni nožem- rybičkou jsme si udělali hody na dřevěném stole a oddávali se Netflixu. Ráno bylo marné. Pršelo a foukal silný vítr. Člověk se podíval z okna a už měl husí kůži, když si uvědomil, že potřebuje nutně na záchod, který byl vzdálený asi 60 metrů od naší “sauny”. Kemp vypadal vyprahle- přesně tak akorát po sezóně, myslím, že jsme tam byli snad i poslední návštěvníci...Scéna i s překrásnými chatičkami nahrávala hororovým představám z filmu The Strangers - (pokud jste neviděli, ROZHODNĚ se podívejte- nečekejte žádnou romantickou oddechovku: https://www.youtube.com/watch?v=x1TBlPelvbE Ale zkusili jsme to- nejsme z cukru, žejo. Sbaleni jsme se vydali napříč holandským Národním parkem- Hoge Veluwe. Asi to opravdu nebyl správný čas na procházení se ruku v ruce. Museli jsme si dávat bacha, aby nám boty nezapadly do bahna a nasávat energii z opadaných lepkavých listů na zemi se nám příliš nedařilo. No, žádnou exotiku jsme nečekali, ale když začně pršet, je procházka lehce demotivující aktivitou, která vás roztouží být v kině na Fantastických zvířatech. Ale zkusili jsme to. S hořkosladkým pocitem jsme po hodině park opustili a řekli si, že se pokusíme vrátit na konci jara.
Nasedli jsme na autobus a odjeli do Arnhemu, který jsme si napříč v rychlosti prošli a skončili jsme v kině na Fantastických zvířatech (s pidi popcornem). Film byl roztomilý a Eddie Redmayne ho zachránil. Roztoužené mávání hůllkou a vytuněnou grafickou práci filmových umělců jsme si užívali, dokud nepřišla finální scéna, kdy “další zlo se snaží zničit celý New York= celý svět a musí být zastaveno”- no, kolik takových filmů už bylo? Jo, nepočítaně...a značka “Harryho Pottera” si to tak u mě trochu zkazila- no, co to ale neznamená, že se o Vánocích na Kámen mudrců nepodívám… Po filmu jsme se odebrali zpět na Arnhem Centraal- vlakové nádraží a odjeli jsme vstříc vlekému větru do Amsterdamu na letiště Schiphol. Schiphol je taková moje osobní základna, ze které se to vše krásně rozpíná do všech stran, mimo Utrecht odtud můžete ujet do Bruselu, Paříže i Barcelony -ach ach. Takže to byl náš společný překrásný výlet v Holandsku, tak snad zase brzy nashle a příště a viva sýru s lanýžem! |
@lex is...Revolutionist. Friend.Traveler. Dancer. Photographer. Gemini. Archives
June 2017
|