Tělo je neuvěřitelný choreograf, který vás vždy něčím překvapí. Rytmus a tempo motání a otáčení se dostává do stejné rychlosti a ona věděla, že už takhle majestátně a egoisticky, může zemřít. Pokud mohla žít život do téhle chvíle, nic jí nechybělo, nic nebylo třeba.
I když se jí z toho všeho chtělo zvracet, byla šťastná. Už nevnímala nic, jenom svůj dech a pravidelný rytmus. Tam-a-zpátky-tam-a-zpátky se stalo její meditací.
Věděla, že přijde ráno a že se jednou přestane točit. Chtěla se toho vyvarovat, co nejrychleji a to ráno se už jen probudila s modřinou na pravém rameni a vše se zastavilo a ona nedýchala.