Vrátit se domů, je super zóna-zóna radosti, vítání, lenosti. Nic vás nepřekvapí, žaludek vytuhne a tak něják se vám i ty ostatní svaly povolí úlevou. Maršal malinovskij!
Ten návrat byl příjemně hřejivý, opravdu úleva. Nemohla jsem ani pomyslet na to, že se budu muset vracet zpátky o pár dnů později.
Super-rychlá návštěva školy mě nechala si oddechnout, že se absolutně nic nezměnilo a o nic nepřicházím, při své návštěvě v Haagu. I návštěva kadeřnice byla příjemnou úlevou, která zahrnovala i mou vzhledovou regeneraci. Podobně na tom byla návštěva nejoblíbenější kavárny v Praze- Cafedu.
Taky to byla televize, co mě vlastně vtáhla zpět do české nálady. Televize nám zkrátká servíruje pod nos to, co si zasloužíme. A Češi si zaslouží Růžovku, znásilňovanou Cestama domů (takže žádná změna).
Líná rána a obědy u babiček ve mě automaticky vyvolaly pocit viny při svém neustálém cestování, kterou jsem zapila pivy v hospodě "Zlé časy" (haha, ironické, že?).
Česká kultura se mimo jiné doháněla na Design Blogu, pozorováním Škodovky s vytuněnýma á la pneumatikama z diamantů ("no jéééje!") a také návštěvou výstavy otevřené k výročí Vysoké školy UMPRUM. Jojo, Češi si na design umí hrát dobře- hlavně, když je tam sklo, koupelna, nebo náušnice, které si na sebe vezmete dvakrát.