Minulost je přeci jen dost velká vtěrka-nepatrná v současnosti a vlezlá v budoucnosti a přitom tak důležitá. Někdo má tu sílu postavit se jí a ohlédnout se za ramenem a zkontrolovat si list všech chyb, které v minulosti udělal, aby se v budoucnu neopakovaly. Ale těžko říct, jak se takové chyby poznají a jsou to vůbec chyby? Není to ponaučení?
Někdy to jsou právě lidi z minulosti, které vás dokáží pronásledovat jako duchové. Ale na takové duchy žádní Krotitelé neexistují (no, možná psychologové). Ale jak se jim postavit? Je třeba se jim vůbec stavit, nebo se nechat jaksi...no sežrat?
Možná je čas, zahodit to prostěradlo ze sebe a nechat být vše co se stalo, jak bylo. Je to každého věc, jak se svou vlastní minulostí naloží a jak s ní bude v současnu a budoucnu manévrovat. Nebojte, každý má své svědomí a každé svědomí si to své ego najde.
Život je umění a jaké obrazy namalujeme záleží na nás. V umění neexistují pravidla. A pokud někomu na obraz chcete udělat kaňku? Prosím...Ale nečekejte, že kvůli jedné kaňce ten druhý ten svůj obraz stejně nevystaví.