Balení je ok, ale to uklízení a chození na půdu pro zimní věci je mnohem mnohem horší. A ještě to házet do rakve tak, aby se vám do ní vešlo x lyží, po roce zaprášené prkno, zapomenuté svačinky, které se už do kufru nevejdou, natož ani na přední sedadlo. Letos jsme se na nějáké to vození a převážení jídla a sváč s sebou vyprdli. Cesta do severní Itálie je dlouhá a tímto spoléháte tedy na neuvěřitelné výkony řidičky. Mamka je neuvěřitelně šikovná a zmákla to. I ve skrze serpetíny a vyprahlé benzínky.
Přijeli jsme do Itálie brzy odpoledne. Bylo nádherně. Jen to šajnilo. Konec cesty jsme oslavili jak jinak, než italskou kuchyní. Jon si dal pizzu, my polévku ze supermarketu- co vám budu povídat, jsme všichni gurmáni a umíme si vybrat.
Livigno je nádherné městečko. A ještě v duty free zóně. Pívo, za cenu jak u nás! Ale to se jednou člověk rozhecuje zajet si na “exotickou” lyžovačku do země ve tvaru boty a stejně to všude bzučí česky...V jednu chvíli to bylo surreálně zajímavé, ale po dvou dnech mě ty neustále projevy české nespokojenosti stále neutvrdily ve fakt, že jsem vlastně “na dovolené”. Ale to počasí....vitamín D to všechno spravil!
Všude jezdí autobusy ala skibusy, zadarmo. Rozhodně se dostanete všude, akorát si musíte dávat pozor, jakým směrem bus jede. Jezdí v kolech a jedním směrem. Autobusy rozlišíte podle toho, jak se jmenují a jmenují se podle barev. Do centra jezdí barvičky všechny. Pro dobrodruhy zde jezdí autobusy do Bologni i do Milána.
Týden na horách byl nezvykle rutinní. V sedm vstávačka a v půl 9 už propichujete vlekaře ostřím pohledem, kdy se “jakože ty sedačky a vajíčka rozjedou”, aby vás vyvezli nahoru na horu. Ranní varhánky na sjezdovce byly a jsou vždy nej na celé lyžovačce. Každý ví, že po vydatném italském obědě se už zkrátka na ten rozježděný sníh vracet nechce, proto je nejlepší toho najezdit, co nejvíce dopoledne. Ve čtyři skončíte a můžete jít večer pařit do Aprés ski.
Itálie je príma. Nikdy nezklame a má v sobě všechno. Hory, moře, historii, kulturu, kuchyni a temperamentní šarm….a ta panorámata, žejo!. A presso-silný! Každopádně při cestě zpátky si dávejte pozor na tunel. Pokud se budete vracet v sobotu, je otevřený pouze v některé hodiny. A taky jelikož je Livigno duty free zóna, Švýcaři vám můžou na hranicích projet kufry, jestli toho náhodou nevezete příliš. Ale my jsme byli vyčůraný a proklouzli tunelem už v pátek. Karma si nás našla v Mnichově, kde jsme se zasekli alespoň na dvě hodiny v zácpě. Ale stálo to za to. Protože jsme se všichni vrátili s příšernou střevní chřipkou, ale s opálenými tvářemi.