Další extrémy, co se tento týden povedly, otevírají další kapitolu mého týdne, strávené na studentské výměně v Holandsku. Krev a pot jsou cítit po celých chodbách univerzity a všichni si koušou nehty před prvníma finálníma zkouškama-po měsíci, strávené v Haagu.
DEN ČTYŘICÁTÝ: Hrozně moc se mi nic nechce. Nejsem si úplně jistá, jestli potřebuju uběhnout maraton, dát si celou sklenici nutely, deset panáků, anebo prospat celý den. V úterý jsem se probudila, jakoby mi někdo bušil hlavou o zeď a záhadným způsobem do mě lil alkohol. Ale přesto jsem zabojovala a na zumbu a hip hop hodinu po škole šla. Dneska byl dokonce na hlavním "náměstí" ve škole zdarma psycholog, se kterým jste si mohli jít zdarma pokecat. Tak to jo.
DEN ČTYŘICÁTÝTŘETÍ: Konečně jsem take pochopila princip této školy, co se týká rozvrhu a jejich pololetí (termu). Na konci října si budu muset vybírat úplně nový rozvrh s pár novýma předmětama. Všechny kredity, co potřebuji mít splněné k absolvování Erasmu a uznání stipendia, budu mít hotové už ve dvou měsících. Tybrďo-co budu tři měsíce dělat, když si nebudu moci zvolit nové předměty a "doma" mi to neuznají? Také jsem si konečně zařídila první"internetovou televizi"- Netflix na měsíc zdarma. Konečně jsem se začala dívat na naprosto bezkonkurenční seriál: House of Cards (jedná se o příběh americké politické scény, zahrnující komunikaci s médii...)
DEN ČTYŘICÁTÝČTVRTÝ: Media Relations- poslední hodina pátku, kde se mi povedl dost slušný trapas. Rozebírali jsme teroristickou tématiku ve třídní diskuzi. V tu chvíli jsem si neuvědomila, co znamená slovo "condemn". A když se mě profesor zeptal, zda-li "condemnuju" terorismus- ironicky jsem se zasmála a řekla "of course"-poté dodala, že "kdybych se mohla předtím připravit, odpověděla bych mu lépe" (celá třída se DÍKY BOHU zasmála a myslela si, že odpovídám ironicky).
Condemn-znamená "odsoudit", takže jsem v podstatě odpověděla, že jsem nadšená fanynka do terorismu a "růžovoučce" odpálkovala svou pozornost ironicky jinam (uuuuf).
Po zábavné hodině, konečně nastal čas jet do Rotterdamu, vyzvednout svého bojfrenda. Celá rozteklá nadšeností mu na uvítanou kupuji pralinku ve tvaru srdce (achoch).
V pozdním odpoledni se dostáváme do mé ubykace a nastává parný víkend. Víkend, kde Jon bude spat na nafukovací matraci, v tom mini pokojíčku (jo, STÁLE BEZ OKEN, čili bez kyslíku). Tyjo, ještě, že jsem trénovaná z Bikram jógy a teplo snesu dobře, protože fakt jsme se tam společně dusili.
DEN ČTYŘICÁTÝSEDMÝ: Vstáváme ve čtyři hodiny ráno. Je čas odjezdu na letiště do Rotterdamu. Jon musí stihnout letadlo, aby včas šel do práce v Londýně. Můžeme být ještě víc šílenější? Asi ano...ve čtyři hodiny ráno máme vynikající náladu a všemu se smějeme-stihli jsme to všechno. V pět hodin ráno se vracím do Haagu a vracím se opět pěšky domů a prospím celé pondělí.