Zkouškové v Holandsku se děje dříve, než se vzpamatujete ze všech přednášek. Po sedmi týdnech se po škole vylepí "funky" samolepky, které se hravě ptají, jestli jste už připraveni na svou zkoušku. Tak hravé mi ty samolepky, tento týden už nepřišly...
DEN PADESÁTÝPRVNÍ: Hondba za ručníkem a teniskama. Úspěch= 2 ručníky plus jedny tenisky= -10 euro, jupíjej! Psychicky se připravuji na mytí se v potoce, sušit si umyté vlasy na veřejných toaletách a toasty si dělat jedině na topení...
Učící panika přerostla v týdenní infarkt, který se následně obrátil v běhu po učení na 10 kilometrů (mých prvních, nejrychlejších). Někdy je třeba zdrhnout a neotáčet se. Ráno jsem po svém výkonu otáčela stránky skript už v 5:30.
DEN PADESÁTÝDRUHÝ: Prodělala jsem Kafkovku transformaci v knihomola. Sedm hodin jsem tento den propotila v knihovně a přitom to bylo náročnější, než jakýkoliv jiný běžecký maraton. Den první zkoušky, ale ani to mě nezachránilo.
První zkouška v Holandsku dopadla tragicky. Znala jsem deset otázek z 60!!! Šaráda paráda, výsledek bude záhada. Veškerý spolužáci totiž na tom byli úplně stejně. Nikdo neměl tušení. Veškeré otázky byly napsány tak filozoficky, že nebyl čas si je číst podruhé. V poslední řadě lavice někdo dokonce celý test prosmál.
Jak blboun obecný jsem šla do školy na další dvě zkoušky. Nátlak byl mentálně dvakrát tak větší, byla jsem naprosto vyčerpaná. V uších mi vesele cestou do školy pěl modroočko Bowie a najednou před sebou zaostřím obrovskou skupinku lidí (v 6:30 ráno??). Když se mi podaří zaostřit, vidím dvě skupinky dvou řad pochodující za sebou. Vojenská střední škola si to štrádovala přímo na mě. Nepohla jsem ani brvou, nohy se staly železem. Polil mě studený pot, ale to už kličkuju, jako Jágr. Možná i on by mi v tom záchvatu paniky záviděl skoky, jako střelený králík.
Ta ulice je prostě moc malá a úzká! Najednou se ozývá učitelova píšťalka a armáda puberťáků se zastaví a já mezi nima. Vykličkuju ze skupinky pryč a v tu ránu se stávám neviditelnou a obcházím řadu i s učitelem obrovský obloukem. Ihned po pár krocích slyším obě řady i s učitelem se prohýbat smíchy a mě bylo trapností do breku...
DEN PADESÁTÝČTVRTÝ: Čas zasloužené odměny. Odlétám do Londýna za bojfrendem na svůj úplně první Halloween v životě.