Je na čase pohodářství přehodnotit. Prázdniny tímhle týdnem skončily a veselé turistické výletění také. Těžký fakt, že jsem studentkou na univerzitě, si mě našel. A já našla rutinu a poprvé zažila nefalšovaný vysokoškolský stres...A to u nás v Praze ještě ani školu nezačali.
Neuvěřitelně produktivní den v knihovně. Mentálně jsem se na to připravila nákupem v supermarketu, který obsahoval hlavně cukr. Na konci tohoto dne se mi z hlavy jen kouřilo. V tom všem zmatku jsem si jako správný hyperaktiv, stihla zajistit Sport Pass na různé školní sporty/aktivity vedené trenérem.
Při hledání tělocvičny se mi povedlo ztratit v bludném labyrintu Haagské univerzity. Šatny jsem sice našla, ale byly to šatny určené jiným sportovcům-to mi ale nevadilo. Byla jsem pyšná, že jsem vůbec uměla otevřít skříňku s automatickým zámkem a vlastním kódem (to jsou mi ale vytuněné vychytávky).
Lepší den na společné cvičení zumby a později hip hopu jsem si najít nemohla. Obě hodiny byly naprosto vynikající a moc jsem si je užila. Všechny endorfiny,co chtěly ven, se dočkaly.
Při odchodu z tělocvičny jsem se opět ztratila. Vyšťavení mě donutilo být za lenocha a chtěla jsem použít ten nejbližší východ.Bylo jím dokonce vidět až ven a dokonce jsem poznala, v jaké části školy se nacházím. Jen kdyby ty dveře neměly tak zvláštní kliku....a měly dobrý důvod.
Jak se snažím otevřít dveře, spouští se křiklavý požární alarm, který trhá ušní bubínky srz naskrz. Snažím se kliku zavřít, otevřít, překlopit, vyklopit a nic, alarm je ještě hlasitější. Chce se mi brečet a už jsem se viděla v poutech, nebo někde v ředitelně. Ale nikde nikdo. Po dvaceti minutách, co mi odumřely uši, boj s alarmem vzdávám a odcházím, jakoby nic. Celá zpocená nenavazuji s absolutně nikým oční kontakt do té doby, dokud úplně nenajdu cestu ven ze školy-klasickým hlavním východem.
Při tomto faktu, si beru otěže do rukou a manažersky zvládám celkovou organizaci, která nás staví zpět na nohy.
Tip pro panické strachy, způsobující stres? Napiště si TO DO LIST- tedy list věcí, které je doopravdy třeba udělat a které máte možnost reálně zvládnout a ustát.
Zvládly jsme to nakonec bravůrně. Prezentace dopadla geniálně. Dokonce jsme naše publikum ve třídě, na předmět kontemporárních médií, pobavili- pětkrát (som počítala).
Na oslavu povedené práce jdu podruhé do tělocvičny, kterou nacházím s předhledem. Tento den se konal trénink bodypump (s holohlavou hordou svalů, které jsem omylem vlezla do šatny. Netušila jsem, jak se řeknou "mužské šatny" holandsky...no, teď už to vím...radši). Po hardcore bodypumpu jsem s belgickýma kamarádkama stihla i mou první hodinu pilates. Posilování rukou spočívalo v máchání pažemi do písmene "V" a zpět-nešlo o náročnou lekci :-)
DEN TŘICÁTÝPÁTÝ: Maminka je na cestě do Haagu! Těším se hrozně strašně moc! Nejen, že se konečně se pořádně najím (jupí zase teplé jídlo), ale budu s Prahou opět v obraze! Celý výlet jsem zorganizovala perfektně, abychom se ničím nemusely zdržovat. Dokonce jsem byla na chvilku Holanďankou, když jsem byla koupit úplně první květinu mamince na letiště na přivítanou.
Za odměnu jsme si dopřály tu nejlepší zmrzlinu v celém Haagu-Luciano. Ke kávě dostanete i mini zmrzlinku.
Když došel čas na obchůzku pláže, došly jsme si i na oběd/večeři do plážového baru, který se zaměřoval na mořské plody. Dcera s mamkou se poznají, když obě objednají lososa :-) Bylo krásně a musím říct, že mamka to s návštěvou vychytala a slunce v duši, přivezla s sebou. Na pláži byly skupinky lidí, co pouštěly draky, přinesly si piknik a dokonce se nebály opalovat jen v tílku (bylo 15 stupňů).
Písek se zdál být snad jemnější, než kdy jindy, ale sundání bot si koledovalo o angínu...
Kočičí hlavy, a baráčky, co si jsou tak podobné s bechyňskou architekturou,nás zavedly i na náměstí, kde prodávali i nejlepší sýr na světě-již dříve zmíněný gouda s kousky lanýži.
Odpoledne byl čas se navrátit do Schipholu na letiště. Bylo zvláštní, nevracet se zpátky s maminkou. Už se těším do Prahy-alespoň na ten týden- za 14 dní :-)