Zprávy, informace, aktualizace, sinice, štěnice, silnice, demonstrace, aktualizace. Proooč. Proč!
Osm hodin v kuse hypnotizujete Twitter, který na vás nevyštěkne nějákou peprnou záležitost, která by obohatila české čtenáře. A diskutující členy pod články se snažíte uspokojit tím, než se rozhodnou v 9 hodin ráno pracovat a prokrastinačně nesledovat každičký pohyb v online světě.
Když to není Trump, je to Babiš, když to není Babiš, je to smutná Clintonová, když to není Clintonová je to Zeman, nebo Putin. Rotující kolečko chaosu a změti informací, které se snaží několik médií dennodenně rozkódovat tak, aby se zkrátka na ně klikalo jsou pořád dokola omílané a chaotické.
Stíhání a honba za informacema mě ponechává doutnající plnou kumbak (jógový název pro zadržování dechu). Srdce tápe a nestíhá. Je to v podstatě takový cardio, psát denní zprávy. Protože když už se něco neděje na Twitteru, tak se určitě děje na Facebooku. Zůstávat neustále ve střehu, oči na šťopkách. BBC, CNN, Independent, CNB ááá znovu.
Ale nezvednete ten zadek a neověříte si informace sami. Což je hrozná škoda. Investigativní žurnalistika zaniká a pomalu se rozutíká do stran. Dnes už stačí sedět za kompem, hrbit se a nechávat si kazit oči, maximálně si někam zavoláte a do toho si vypijete svoje dvojtý presíčko, abyste ten pres unesli a snesli.