Kdyby nás teď tak pan Freud viděl! Blahem se musí otáčet v hrobě z mentálního rozpoložení mladé neprozkoumané generace Milleniálů, kteří se řítí na pracovní trh. A to nezvratným tempem, ze kterého se točí hlava.
Naše vědomí, které v rychlosti nestíháme vnímat, není schopné adekvátně fungovat. Vyvíjí tak nadbytečný obranný mechanismus, který nás automaticky vyčerpává a uprostřed dne ani netušíme proč se nám chce tolik spát. Nevědomí se tak brání před pocity jako je vytěsnění, strach, panika, stres- to vše zabalené do úzkosti. Úzkost je v dnešní době těžké vypozorovat, protože pocity, které se z ní vyvíjejí se staly jen pocity, které “snad přejdou”. Proto je tehdy slovo odpočinek sprostým slovem.
Sigmund Freud toto chování filtroval skrz pocity vytěsnění-tedy pocit trestu společnosti za nepřijatelné chování a neustálý tlak sebeobviňování- emoci, kterou tak často obcházíme.
Americká psychologická asociace (APA) dokonce definovala několik “milleniálských úzkostí”. Jedna z nich je například FOMO- tedy strach z promeškání. Jedná se obecně o neustálé kontrolování hlavních stránek, úvodních webů i telefonního displeje…Další je FOJI, která naopak bere na sebe kontrastní obavu z připojení.
Takové chování se také přirozeně odráží od výchovy rodičů, která kolikrát bývá přehnaná- zejména v Británii. Při nadměrném uzavírání dětí před “reálným světem” s vysokou péči, vede charakter dítěte k emocionální nestabilitě a k následném zhroucení ze strachu neustálého ohrožení. Budoucnost dítěte se poté stává chaotickou kariérní křižovatkou a vysokou přemírou možností, ze které není schopné si vybrat (“choice-overload”).
Americká zdravotní asociace (ACHA) zjistila především vysoký nárůst středoškolských studentů (61%), kteří úzkostí trpí, ale nejeví žádný zájem ji řešit a doufají, že přetrvá a rodiče ji vidí jako jeden ze “záchvěvů puberty”.
Jaká bude ta další generace? Chronicky neurotická? Dalším křeččím kolečkem, který nás bude hnát za absolutním zdravým? V 70. a 80. letech to bylo chalupaření-dnes je to virtuální svět, který po lese a loukách dvakrát nevoní. Čeká nás náročnější úkol, než je neustálá honba za něčím.Bude to honba do sebe a pro sebe. Virtuální kamarádi nám dnes nepomůžou a pomoc tkví pouze v našem naslouchání sami sebe.