Přátelství v dnešní době je jednou velkou otázkou. Jak vlastně poznáme přítele, když ho každý den vidíme před sebou v kybernetickém světě? Máme pocit, že všechny známe, vídáme se s nimi. Necháváme se ovládnout jinou dimenzí, která nám dává uspokojení, že všechny ty "přátele" máme před sebou u sebe a pod dohledem dokud nám hází palečky a srdíčka...
Čas proudí a doutná kolem nás- hýbeme se a postupujeme z místa na místo. Obvzlášť my- mileniálové- jsme takoví kočovníci generace. Beduíni, kteří nemají čas poznávat příliš nových lidí a cílevědomě se zařezávají pouze nad svými uspokojivými seznamy jmen, který mají pod kontrolou na očích v displeji a šimrá náš sociální status a driftující paleček po displeji.
Proto je přátelství někdy mnohem více náročné na údržbu. Nikdy bychom neměli mít pocit uhánění a zatínání zubů jen proto, že je člověk ochotný s vámi zkrátit si čas za každou cenu. Zaslouží si opravdu vaši přítomnost, nebo je to záležitost na další sbírání palečků? Toť otázka, nad kterou se musíme zamyslet a smířit se s ní zároveň...Protože počet nikdy nezáležel na kvalitě- a co teprve, když už hořet bude.