Tak tu byl další výlet. Holčičí a pak na férovku osamělý. Za street artem, paštetama, strašidelnýma výtahama, azbukou a neuvěřitelnou pohodou v Bělehradu !/ So here came another trip. Girly and then fairly lonely. Chasing street art, roughness, dodgyness, paštetas, scary elevators, Cyrillics and satisfactions from all of these below in Belgrade!Další autobusová gymnastika proběhla na palubě Eurolines. Z Prahy do Bělehradu to máte za cca 12/13 hodin jízdy- záleží na zpoždění na srbské hranici -v jaké budou čumáčci v uniformách náladě./ Another bus gymnastics was held onboard of Eurolines bus. From Prague to Belgrade it´s about 12/13 hours long drive- it also depends on the delay at the Serbian border -in what perticular mood will the dudes in the scary uniforms will be in. Na srbské dálnici jsme se probudili ne úplně svěží po několikahodinové jízdě, že máme opustit autobus. Tybrďo tak jo. A kontrola pasu, že prý proběhne alespoň na čtyřikrát. Uprchlíkem na víkend,no...Otěvřít kufry a batohy-celniční policie vzala baterky a už hrabala. Pokud se nedohrabala, posvítila vám zprudka baterkou do očí a úpěnlivě a velice zřetelně se vás zeptali, jestli něco převážíte. Pak nás poslali do kadibudky na další celní kontrolu, mezitím byl prohrabován celý náš autobus- i zespoda.../We were woken up on the Serbian highway not so fresh after several hours on the bouncing seats, that we have to leave the bus. Oh wow, yeah! Another passport control that took place at least four times in a row was ahead of us. Felt like being a real refugee for the weekend ... We opened our suitcases and backpacks-the border police (more likely an army) took flashlights and started digging agressively. If they didn´t find anything, they shone a flashlight into our eyes vigorously and earnestly and very clearly asked you if you are carrying something illegal. Then we were sent to an "office box" for further customs inspection, meanwhile, they´ve been stoking our whole bus through- even from the bottom ... Po kompletní celniční prohlídce jsme se tedy dostali do Srbska a jen když už jsem teprve zabrala, tak jsme se objevili v Bělehradu. Pátá hodina ráno, bělehradský hlavák, kde na nás nikdo nečekal jsme dvě mladý holky vystoupily z autobusu mezi skupiny Srbů, kteří hleděli jen na naše dlouhé sukně. Au./After a complete police inspection we got finally to Serbia and just about when I fell asleep, we have appeared parking in Belgrade. Five o'clock in the morning, Belgrade main station, where nobody expected us. Two young girls arriving from Prague, got off the bus facing a group of Serbs, who watched our long skirts waving in the air... Ouch. Balkán je s bezpečností předramatizovaný. Všechno proběhlo úplně v pohodě a cítily jsme se bezpečně úplně všude. Z Hlaváku jsme našly útočistě v menším bistru, kde už bylo otevřeno. Velmi sympatická paní v bistru zrovna vykládala croissanty do výlohy, jakmile nás spatřila a pochopila naši prekérní ranní situaci. Nedalo se svítit, nemohly jsme se tak úplně pohnout z místa, jakmile nebude alespoň trochu světlo a my se trochu zorientujeme./When it comes to security and danger, Balcan is overdramatized. Everything was totally fine and we felt safe everywhere. Off the main station, we took a refuge in a small bistro, which was already open at 5 in the morning. Very nice lady at the cafeteria was just arranging croissants in the window shop, when she saw us. She understood our precarious situation with backpacks and insecurity in the super dark and cold morning. There was no light, we could not really move from place until there was a bit more sunlight on the streets so we could get better directions.. Po úspěšném zpracování croissantu a slané "paštety" jsme vyrazily do boje vstříc Beogradu s báglama na zádech. Měly jsme spoustu času a něco obdobného jako jsou úschovné skříňky tu bohužel neexistovaly. Po 10 hodině dopoledne jsme měly pocit, že jsme prošly celé město. Ale zdaleka ne./ After successful consumption of croissants and salty "paštetas" , we hit it off into the terrain of Beograd´s life with backpacks on. We had a lot of time and something looking slitghtly as a storage locker, didn´t unfortunately exist. After 10 o'clock in the morning we had the feeling that we have gone through the whole city. But we were far from the experience... Město je úchvatné fascinující. Polorozpadlý východ, ani né tak špinavý, jako polorozpadlý měl v sobě jedinečné kouzlo. Plus hlavně, když tomu kouzlu právě dodává duch jakéhosi zvláštního středomoří, které se odráželo ve všech ulicích- jak v centru tak i trochu dál. Lidé jsou tu nesmírně ochotní, přátelští, milí a vůbec by je nenapadlo si vás prohlížet, i když si fotíte místní holuby... / The city is a fascinating. Dilapidated east, still not so dirty, and symbolistically unique charm which had been bombarded. Plus mainly the spell of the streets adds a special kind of spirit of the Mediterranean, which is reflected in all buildings and its balconies. People are extremely helpful, friendly, kind, and never would have thought of you as a weird object which doesn´t belong to their city- even if you´re taking pictures of pigeons with fascination on your face... Venkovní klimatizace, dřevěné okenice , zarostlé ulice, zatoulaní psi a opravdová pohoda. To vše nám Bělehrad dával. Pocit neustálé flegmatičnosti, ale určitě ne lenosti. Po místních památkách jsme zavětřily i mimo ty komerčnější uličky a bloudily vesele a na pohodu. Rozhodně neváhejte se mrknout i do "místních" oblíbených second handů-není to jediný zdroj západu, který tu samozřejmě potkáte./ Outdoor air conditioners, wooden shutters, overgrown green streets, stray dogs and real contentment. This is what Belgrade was serving to us. Feeling constantly flegmatic, but certainly not lazy. We were sniffing the culture with excitement even beyond commercial streets and wandered happily with joy. Žádný velký Balkán se fakt nekonal. A to jsem byla připravená na VŠECHNO- jako koně uprostřed silnice, šílení řidiči a srbské pálenky tekoucí proudem na každém rohu- kdepak! Žádná feta, žádné salámky- tady už si jedou veganské zmrzky. Z chmelu tu teče nejvíc asi pivo "Jelen"- parohy najdete úplně všude./ No super wild "Balcaning" really took place. And I was ready to face ANYTHING- horse in the middle of the road, crazy drivers and Serbian brandy flowing on every corner-nothing happened at all! No feta, no little salamis- the trend is already going as a vegan ice cream. For flowing hops, you might look for a beer called "Deer" - the antlers can be found literally everywhere. Kulturně se toho tu příliš neděje. Nadšení trochu vázne a inovace jakbysmet. Muzeum i galerie byly zavřené. Je to škoda. Tohle město si kulturní renovaci rozhodně zaslouží. Nápady a víc mladých lidí- město jako je Bělehrad má neuvěřitelný potenciál se ze své historie oklepat a začít znovu./Culturally, there is not much happening. Enthusiasm is a bit stuck and so are innovations. Museum and galleries were closed. It's a shame. This town definitely deserves cultural renovation . Ideas and more young people- a city like Belgrade has incredible potential to have-especially with its history being shrugged and ready to start again. Levné to v Bělhradu taky úplně není. Ono se to hrozně zdá, že "východ" apod., ale zdání stále tak trochu klame a jakmile podniky ucítí závan turismu, nebojí se smlouvat. I v restauraci, ale to se nám osobně přímo nestalo. Co je velmi zajímavé vypozorovat na městě je to, jak velká turecká inflace po roku 1456 tu hraje velkou roli. /Belgrade is not perticularly cheap . It it really seems that the "east" is all about the cheapness, but the appearance is still a bit deceiving. Once local companies feel the whiff of tourism, they´re not afraid to haggle. What is very interesting is to observe how large the Turkish inflation after 1456 is in the city. A co je za centrem? Sídliště a sídliště, která byla vybudována mládežnickými brigádami po válce, které o pár let později byly vybombardovány NATO v polovině roku 1999 a to jen kvůli opoziční vládě Slobodana Miloševiče./And what's behind center? Settlements and , which were built by youthbrigades after the war. Few years later the buildings were bombarded by NATO in mid-1999´s because of the opposition government led by Slobodan Milosevic. Ubytované jsme byly právě v jednom takovém sídlišti, kde bylo i přesto moc hezky. Pravá, tvrdá lokálka, která nás jako turistky velice vřele přijala. Za Airbnb jsme tu na přes noc zaplatily cca pětikilčo a byla to mimořádně výhodná investice! Byt jsme měly úplně samy pro sebe. Ložnice, kuchyňka a koupelna- nic víc k životu nepotřebujete! Ještě tu bylo neuvěřitelně čisto...Jen večer to bylo lehce dobrodružné. Jakmile neznáte starší barák a nevíte, jak se v noci chová a jaké vydává zvuky, začnete velice ryhcle trpět paranoiou. Takže jsme si vlastně v noci ani nebyly jisté jestli se teda k nám snažil někdo nenápadně dobývat do bytu, nebo to bylo jen (skara-psycho) strašidlené skřípání výtahu.../ We stayed in one such a settlement like that, which was actually very homely. True, local roughness that we warmly accepted as tourists. For Airbnb, I paid approx overnight 500 Czech crowns and it was hell of a good investment! We had whole appartment just for ourselves! Bedroom, kitchen and bathroom- nothing more is needed! It incredibly clean and cosy ... Just the evening was slightly adventurous. Once you do not know an older house, and do not know how the old building behaves at night when it comes to its noise, we begin to suffer from exhausted paranoia. In the middle of the night we were not even sure if someone tried to quietly break into the apartment, or was it just (damn-psycho) scary creaking sound of the elevator ... Je to hrozně prima místo. Fakt. Ještě bych si moc přála vidět přírodu "za"...Každopádně azbuky se určitě bát nemusíte 50 na 50 je tu vždy vše přepsané latinkou a lidi pod 40 by určitě měli angličtinu zvládat- vždycky se to dá domluvit/ usmlouvat a všechno tu funguje úplně normálně. / It's a very nice place. For real. Once I would love to come back and focus more on the nature as well ... Anyway Cyrillic certainly is not a thing you do not have to worry about. 50 to 50 there is always a chance it´s been rewritten in Latin alphabet and people under 40 should definitely handle English too.
Je to pulzující město, ale nechce se mu. Tím, že tam přijede trochu víc lidí, myslím, že by to pro Bělehrad byl velký stimul a nebál se ještě trochu více "odpíchnout" od 1999, protože se tohle město určitě nebojí žít.../ It is a vibrant city, but still might be pushed a little bit further. The fact is that it will become to be a little more crowded. Think it would be a magnificent engine for Belgrade - a little more "push oneself" is necessary since 1999 because this town is certainly not afraid to live ... Tenhle páreček jsem poprvé viděla na Jůtube. Po shlédnutí jejich "Baby´s on fire" a Cookie Thrumper jsem z nich na dalších pár let nemohla spustit oči. Visí tu ve vzduchu otázka kvality. Jedná se o zdegenerování hudby, nebo jen experimentální výstřelek? Tenhle jihoafrický tým se toho fakt nebojí... Co jsme zažili? Osvěžující letní skákání ve Žlutých Lázních pod širým nebem v pokémonských převlecích... Směska fanoušků byla nadmíru rozmanitá. Půlka skákala druhá ne. My patřili mezi ty třetinový fanoušky, kteří se nebáli si i zapogovat. Veškeré novinky co zazněly měly obrovské grády a pokud člověk kompletně nezahodí za sebe ego a nepřemýšlí nad tím, co si o něm myslí ostatní, kocnert si zkrátka nemohl pořádně užít. Uvažování v tomto případě nemělo žádnou cenu, jedině tak se dá Die Antwoord pochopit. Dekadence bijí a hřmí po celém Bráníku ještě dnes...A taky jsme konečně spatřili tajemného DJe Hi-Teka, který dokonce odhodil tričko! Užití slova "ujetost" mi přijde velice těžkopádné k popisu koncertu, který se v Praze odehrál. Kdo se bude snažit chápat- nepochopí, je třeba splinout a snažit se do rap-ravevových rytmu položit a plavat v něm, ne s ním bojovat a analyzovat ho. Co Vám budu povídat je toho hodně. Propracovaný léto. Proklínání se za práci, kterou nikdy nechci dělat mě dotáhlo do fáze, kdy se mračím v jednom kuse. Nebaví mě tohle negtivování, fakt ne. A peníze? Ty fakt za to nestojej... Naskakování do tohodle "vlaku", který jezdí v podobě kancelářských krysiček, kafíček, uklízení po arogantních lidech a hledání skleniček na šampáňo mě fakt netankuje. Sadomasochisticky avšak dělám maximum pro to, aby všichni byli spokojeni a já se jim dostatečně odvděčila. Moje kreativita je na útlumu, můj duch dřímá hodně hluboko pod sukní a na mym tělu se to taky podepisuje. Skoro až úplně šedá, kalná mlha, která začerňuje hlavu. A vždycky když vstávám v těch šest ráno, tak si představuju bílý papír, jak je tlustou lihovkou začerňován.
A pak už to jede z kopce. Zpohodlnění vám nedá ani začít něco tvořit. Cokoliv. Třeba začít psát bakalářku. Nebo jen tak vyhledávat zajímavé info-mimo kompjůtr. Jo- ty počítače a internety. Z mozku nám dělají hard disc, který funguje jako robot, pokud je zapojen jenom tak, kam patří. Takže pondělky jsou moje USB výstupy, ve kterých hledám složky... Nemůžu se dočkat, až začne škola. Nemůžu se dočkat,až opět budu žít a ne přežívat. Vsáknout znalosti a nové informace. Crunch. Crunch. Crunch. Crack.
I´ve been frowning lately. For past three months. Scraping teeth. Just scraping. Figuring the limited wants of humans. Humans not being a humane. Work that can be done by robots. That´s what I do. Creature exists on purpose- to create- not spin the wheel. Became a wheel. I became a rotating chaos. Just bouncing around. Unstimulated. Contactless. Impersonal. Emotionless monster. Unproductive-self. I feel incredibly sorry for people, who love being in the wheel. Stereotyped, unhappy for the sake of the money. Getting money, papers. Data´s on our cards. Money. Numbers. Hiearchical rules, which keep us nodding, putting our heads down. Make our back hurt. And what else is left? A trap catching us in screens. Locking us in there. Makes our faces blue, sad. Makes us cry inside. Anxious and jealous. Then makes us painless. Useless. Weak and basic. Super basic. Capacity of our brain cuts our power out. Cuts out the joy and makes us voayers. Sadomasochists- just holding on, for the sake of it. Putting a mask on, trying to look powerful and storng- hiden away. Krásné dobré ranko, pokud se Vám momentka bude líbit, budu moc ráda za Vaši podporu v canoňácké soutěži!/Morning, beautiful people, if you feel like it feel free to support my capture in Canon´s competition!Tady klikni/ Click in here:Takový kousek od Prahy! Taková krátká cesta! Taková rychlost! Taková krása! A bývávala vlastněna pouze ženami...
Pohleďte... Lysá nad Labem je podceňována! Památková zóna, o které psala už Kosmova kronika. Po vykastrování knížete Jaromíra to tu do parády převzaly české kněžny. Evangelický živel tu panuje dodnes a v památkách je jednoduché na něj zaostřit. V bývalém zahradním zámku tu nyní panují senioři a jak se jim daří! Prostředí pro podzim života je dokonalým místem pro reflexi, procházky a okukování hanbatých soch v zámecké zahradě... Malmíčko- na kafíčko a pěkně na pokec prosím.../Little Malmo- come over for a coffee and a good chitty chat, pls...12 hodinová cesta plná zkroucených krků a rozkřupaných kolen v autobuse se pocitově zdála stejně na 5 hodin-max. Jaké to překvapení, když jsem se znenadání probudila na trajektu, který jsem vůbec neočekávala. Pozorovat dánský východ slunce bylo jedno velké OCH./12-hour journey full of twisted necks and crunched knees on the bus seemed to be emotionally 5 hours long-max. What a surprise when I suddenly woke up on the ferry, which I did not expect at all. Watching danish sunrise was a big AW. Vítalo mě vřele, mokře, v objetí skořice a amerikána. Má drahá fiko, jak moc jsi mi chyběla!- Ultimátní vize srdužování se u krbu s hrníčkem v rukách mě vždy omámí tak, že fiku je ve Švédsku potřeba absolvovat každé tři hodiny-min./ It greeted me warmly- but wet, in the embrace of cinnamon and Americano. Fika my dear, how much I've missed you! - The ultimate vision of association, gathered around the fireplace with a cup in your hands have always dragged me to go through this process at least three times a day-min. Ospalé, pohodové a velmi umírněné městečko propojuje 12 kilometrů dlouhý most, který se stavil pět lůet, aby Dánsko a Švédsko upevnilo své vřele sarkastické vztahy a z dálky přes oře se stala blízkost přes louži. No romanťárna jako blázen!/ Sleepy, relaxed and very modest town 12 kilometers away from Denmark connected by one bridge. It all happened because of the reinforced highly sarcastic relationship between these two countries. From a distance through steed became proximity through a puddle. Well romantic stuff like crazy! Malmo připomíná holandskou morálku se stálou švédskou empatií o které s vámi stejně nikdo mluvit nebude. Ve Švédsku se prostě nemluví- dorozumívá se tu pestrýma beardama (fousama) do kterých se chytají pokemóni a zbytky z masových koulí.../Malmo reminds me of Dutch morale with a permanent Swedish empathy about none will talk about at all. In Sweden, people don´t talk, they don´t speak- they communicate through bright beards, in which they catch Pokemon and left overs from meat balls ... Být Švéd je přeci příliš nacionální a pokud v blízkosti vašeho okolí visí státní vlaječka, jste považováni za přespříliš patronické obyvatelstvo, protože tím tak ubíráte na toleranci k ostatním. A státní hymna? Co to je?/ Being a Swede is obviously too nationalistic and if you stand too close by a state flag hanging around, you are considered for being way too patriotic. Doing so, you are heading away from tolerance to others. A national anthem? What is it? Je fakt, že těžko říct, zda-li je Malmo stále švédské. Směska dánské a švédské kultury je taková i maková- a nevyberete si, stejně jako jsem to měla v Haagu. Po lokálnosti musíte trochu zalovit- třeba na dvoukole./ It is a fact that's hard to say, whether is Malmo being still "Sverige" enough. The mixture of Danish and Swedish culture is very equal- not easy to choose- just like when I was in The Hague. You might have to chase the localness for a bit longer to reach it - for example, cycling on a double bike. Po spořádání skoro čerstvě vyloveného lososa (že by i sushi mohlo závidět- vegan nevegan) a slané lékořice (hmm), přišla na řadu opalovačka pod mrakem. Nějáké to tempíčko v moři za deště také padlo. Moře bylo jako (haha, zase fikaaa) kafe./ After perfectly eaten and freshly fished salmon (from sushi might get jealous from aka vegan or non-vegan) and salty liquorice (hmm), here came the "bikini-sun bathing" time under a cloud. Somehow even a few tempos in the sea happened when the rain started to fell...chucking down, actually. The sea was warm like a (haha, again fikaaa) coffee.
Pokud chcete být lokální v Malmu, je třeba nazývat architektonické záchytné body geni(t)álními názvy. Ale zároveň je nazývat tak, aby to někoho neurazilo (protože Švédsko je přeci jen ta nejtolerantnější země), jako je "čůro"- polodlouhý stavební úkaz, který vypadá jako zářivá bílá rotující okurka (??). Pokud již urazíte, vždy to můžete svést na Dána- kamaráda, protože Koko (Kodaň) je pořád blízko a to jejich žblepty žblepty je stejně rozkošné!/ If you want to be local in Malmo, you might have to call architectural pieces by awkwardůy dedicated names. Careful with nicknames though so you won´t offend anyone at the same time (because Sweden is obviously the most tolerant country). Nicknames such as "Peedo"- half-length structural phenomenon, which looks like a bright white rotating cucumber (??). If you already have offended someone, it always can ride on the Danish-mate, because Coko (Copenhagen) is still near by and their "habababa" is just adorable! Everything changes when you start to emit your own frequency rather than absorbing the frequencies around you. When you start imprinting your intent on the universe rather than receiving an imprint from existence.Hitparáda pár věcí, které by vám při cestách měly zahrát v uších během letních měsíců. |
@lex is...Revolutionist. Friend.Traveler. Dancer. Photographer. Gemini. Archives
June 2017
|